Plakáty o pohřešovaných dětech: Jak jsou účinné?

Opravdu fungují plakáty s pohřešovanými dětmi? Jsou všude – vidím jich spoustu v místním Walmartu a určitě jste je viděli na různých místech po celém městě. Všichni je vidíme… ale vidíme je opravdu?

Rodiče pohřešovaných dětí na tyto letáky zoufale spoléhají v naději, že se jejich milované dítě vrátí v pořádku domů. Policie tvrdí, že jsou účinné, ale psychologické studie prokázaly, že pouze tehdy, pokud jim kolemjdoucí skutečně věnují pozornost. Opravdu někdo z nás věnuje letákům pozornost?

Jeden Newyorčan spolu s newyorskou policií uspořádal experiment, při kterém nechal herečku Alyssu McAdamsovou vyvěsit na plakáty po celém malém newyorském předměstí. Popis spolu s její fotografií zněl takto: Je to desetiletá dívka s blond vlasy a modrýma očima.

Experiment: plakáty s její podobiznou byly rozvěšeny po místní pekárně a po celém městě. Dostala za úkol vejít dovnitř s cizím mužem, který ji držel za ruku. Dole byla kontrolní místnost, kde to sledovala Alyssina matka a detektiv.

Jedna žena byla plakátem velmi znepokojena a dokonce se na něj několikrát ptala pokladní. Pak vešla Alyssa a za ruku ji držel neznámý muž. Co se dělo dál? Žena v ní okamžitě poznala dívku z plakátu. Co udělala dál? Pomohla jí? Ne. vzala za ruku svou vlastní malou dceru a beze slova odešla z obchodu.

Alyssina matka, která to sledovala z řídicí místnosti, byla tak zdrcená, že se rozplakala. Poté byl experiment odhalen.

Na otázku, zda na plakátech identifikovala Alyssu jako pohřešovanou dívku, žena odpověděla: odpověděla: „Ano. Viděla jsem, že se podobá obrázku. Bylo to znepokojující.“ Na otázku, proč s tím nic neudělala, uvedla: „Nechtěla jsem toho pána urazit, jestli to není ta dívka. Nechtěla jsem tu dívku vyděsit, pokud to nebyla ona.“

Doporučujeme:  Koupání

Podobně reagovala i další žena. Podívala se na Alyssu a dokonce se prodavače zeptala, jestli je to ta dívka na plakátu. Prodavač byl v experimentu, a proto dělal hloupého. Pokračovala v tom, že nepodnikla žádné kroky a místo toho opustila obchod se svou rodinou. Když se jí na to zeptali, vysvětlila: „Opravdu jsem ji [poznala]. Tak nějak jsem se někoho zeptala, jestli mi potvrdí můj pocit, a oni mě ignorovali, tak jsem asi šla dál. Bylo to špatně.“

Na rozdíl od výše uvedených případů jeden muž přirovnal Alyssu k letáku a okamžitě zavolal policii.

Tento experiment dokazuje, že jakkoli si lidstvo zakládá na všímavosti nebo analytičnosti, často si nevšímáme svého okolí nebo alespoň jeho části. Obě ženy v experimentu ukázaly, že tím, že nepodnikáme žádné kroky ze strachu, že se zmýlíme, mají lidé také tendenci nepostupovat podle svých instinktů, protože se bojí nejistoty a toho, že se mýlí. Něco, co je zcela pochopitelné (Kdo se chce mýlit? Kdo se bojí vypadat jako ten, kdo způsobil rozruch kvůli něčemu, co vlastně nic neznamená?“). Kdybyste však byli součástí tohoto experimentu, co byste udělali vy?