Model lidského procesoru neboli MHP (Model Human Processor) je metoda kognitivního modelování, která se používá k výpočtu doby potřebné k provedení určitého úkolu. Mezi další metody kognitivního modelování patří paralelní návrh, GOMS a KLM (interakce člověka s počítačem). Metody kognitivního modelování jsou jedním ze způsobů hodnocení použitelnosti výrobku. Tato metoda využívá experimentální časy k výpočtu doby kognitivního a motorického zpracování. Hodnota modelu lidského procesoru spočívá v tom, že umožňuje návrháři systému předpovědět výkon s ohledem na čas, který člověk potřebuje k dokončení úkolu, aniž by musel provádět experimenty. Mezi další metody modelování patří kontrolní metody, metody dotazování, metody prototypování a metody testování.
Standardní definice MHP zní: MHP vytváří analogii mezi oblastmi zpracování a ukládání dat v počítači a percepční, motorickou, kognitivní a paměťovou oblastí uživatele počítače.
Model lidského procesoru využívá kognitivní, percepční a motorický procesor spolu s vizuálním obrazem, pracovní pamětí a dlouhodobou pamětí. Schéma je uvedeno níže. Každý procesor má dobu cyklu a každá paměť má dobu rozpadu. Tyto hodnoty jsou rovněž uvedeny níže. Podle níže uvedených schémat spojení spolu s příslušnými dobami cyklu nebo rozpadu lze vypočítat dobu, kterou uživatel potřebuje k provedení určitého úkolu. Studie v této oblasti původně provedli Card, S.K., Moran T.P., & Newell, A. (1983). K současným studiím v této oblasti patří práce zaměřená na rozlišení procesních časů u starších dospělých, kterou provedli Tiffany Jastrembski a Neil Charness (2007).
Výpočty závisí na schopnosti rozdělit každý krok úkolu na základní úroveň procesu. Čím podrobnější je analýza, tím přesnější je model pro předpověď lidského výkonu. Metodu určování procesů lze rozdělit do následujících kroků.
Po dokončení lze výpočty použít k určení pravděpodobnosti, že si uživatel zapamatuje položku, se kterou se mohl setkat v průběhu procesu. Ke zjištění pravděpodobnosti lze použít následující vzorec: P = e-K*t, kde K je rozpadová konstanta pro příslušnou paměť (pracovní nebo dlouhodobou) a t je doba, která uplynula (v jednotkách odpovídajících K). Pravděpodobnost by pak mohla být použita k určení toho, zda si uživatel pravděpodobně vzpomene na důležitou informaci, která mu byla předložena při nějaké činnosti.
Důležité je předem odvodit, zda bude uživatel schopen opakovat důležité informace po celou dobu t, protože pokud to nedokáže, má to negativní dopad na pracovní paměť. Například pokud uživatel čte řádky textu a je mu v něm předloženo důležité telefonní číslo, nemusí být schopen toto číslo zopakovat, pokud bude muset pokračovat ve čtení. To by způsobilo, že doba rozpadu pracovní paměti uživatele by byla menší, a tím by se snížila pravděpodobnost jeho zapamatování.