Možná to zní jako klišé, ale zamysleli jste se někdy nad tím, jak se cítí muži kolem vás? Mluví se o ženské depresi, o tlaku na ženy, ale co ti, kteří mají být silní, neústupní, ti, kteří „nemají“ plakat? Zkuste se na chvíli zastavit a podívat se na to jinak.
Tiché zoufalství mužů: Proč maskulinita zabíjí a jak to změnit
Statistiky jsou neúprosné: muži páchají sebevraždy 3,5krát častěji než ženy. Přesto se deprese u mužů často přehlíží, bagatelizuje. Jakoby to byla „ženská“ záležitost. Jenže chyba lávky! Studie ukazují, že je to právě tenhle zastaralý pohled na maskulinitu, co muže doslova zabíjí.
Maskulinita vs. Deprese: Nejde to dohromady?
Mnoho mužů si totiž myslí, že nemůžou být zároveň depresivní a „chlapáci“. Že projevit slabost se nerovná mužnosti. A tak trpí potichu. V Británii spáchají muži 78 % všech sebevražd. V USA je to sedm z deseti. Děsivé, že? A nejhorší je, že málokdo jim umí pomoct. Protože se předpokládá, že je to JEN jejich problém.
A víte co? Ženy jsou sice častěji diagnostikovány s depresí, ale to neznamená, že muži netrpí! Jen to projevují jinak. Zatímco ženy jsou více otevřené a mluví o svých pocitech, muži to dusí v sobě. Zahánějí to alkoholem, prací, rizikovým chováním. Prostě se snaží necítit nic.
- Agrese, hněv, výbuchy.
- Snaha otupit emoce alkoholem, drogami.
- Únik do práce, workoholismus.
- Extrémní rizika, adrenalinové zážitky.
A výsledkem je? Muž v krizi, který si nedokáže říct o pomoc. A často už je pozdě.
Socioekonomické tlaky: Další hřebík do rakve
Kromě tlaku na to, aby byli silní a neústupní, čelí muži i socioekonomickým problémům. Ztráta zaměstnání, finanční problémy, rozchody – to všechno má na jejich psychiku větší dopad než na ženy. A co teprve, když k tomu připočteme diskriminaci, předsudky, stigma spojené s depresí a mužstvím? Minoritní skupiny, vojáci, homosexuální muži – ti všichni jsou ještě víc ohroženi.
„Maskulinní normy zahrnují racionalitu, logiku, sílu, kontrolu a zodpovědnost.“
Ten tlak, který na muže vyvíjíme, aby byli silní, kontrolovaní, zodpovědní, je paradoxně žene pryč od pomoci a blíž k tragickému konci.
Po staletí se od mužů očekávalo, že budou živitelé, ochránci, chladnokrevní rozhodovatelé. Genderová rovnost sice udělala velký pokrok v prosazování práv žen, ale na muže se zapomnělo, zvlášť v oblasti duševního zdraví. Stále cítí tlak být tvrdí, stoici, maskulinní. A to má za následek stovky tisíc sebevražd ročně.
Pokud chceme zachraňovat životy, musíme pochopit, s čím se muži potýkají. Musíme vědět, jak vypadá mužská deprese. A pokud si myslíte, že někdo z vašich blízkých trpí, zkuste to vzít logicky. Na muže totiž víc platí argumenty než emoce. A psychologové by se měli zaměřit na specifika mužské psychiky, ne na tradiční postupy určené spíš ženám.
Musíme si uvědomit, kdo je nejvíc ohrožený. A neignorovat fakt, že muži taky můžou cítit smutek, bezradnost, beznaděj. Nejsme náhodou slepí k polovině populace tím, že si myslíme, že muži by neměli mít depresi?
Zdroje:
Patrick, S., & Robertson, S. (2016). Men and depression: a review of current literature. British Journal of Nursing, 25(20), 1106-1113.