Znáte ten pocit, když se vás někdo zeptá: „Odkud jsi?“ A vy se zamyslíte a vlastně nevíte, co odpovědět? Anebo když se cítíte jako cizinec, ať už jste kdekoli? Možná tušíte, že nejste sami. Pojďme se podívat na téma, které se dotýká mnoha lidí, a přitom se o něm tak málo mluví.
Kořeny bez domova: O kulturní samotě a životě dítěte tří kultur
Život mezi kulturami, neustálé stěhování a přizpůsobování se novým prostředím. Zní to jako dobrodružství, že? Ale co když se to stane každodenní realitou už od dětství? Co když se z toho vytratí ta romantika a zůstane jen pocit, že nikam doopravdy nepatříte? Tomuto pocitu se říká „kulturní samota“.
Co je to vlastně „kulturní samota“?
Představte si, že máte kořeny ve více kulturách, ale ani jedna vás úplně „nedrží“. Mluvíte několika jazyky, rozumíte různým zvyklostem, ale cítíte se tak trochu „mimo“ v každé společnosti. Jste doma všude i nikde. To je definice, která se často používá pro „děti třetí kultury“ (Third Culture Kids – TCK). Jsou to lidé, kteří vyrůstali mimo kulturu svých rodičů, obklopeni jinými vlivy. A právě to v nich může vyvolávat pocit kulturní samoty.
„Člověk má kapacitu patřit všude a zároveň nikam,“ vysvětluje Jenny ve svém TEDx Talku, „má personifikaci kultury, která je zcela jeho vlastní díky jedinečné kombinaci míst a lidí, které zažil, a cítí se v důsledku toho izolovaně.“
Když „odkud jsi?“ je složitá otázka
Každý, kdo zažil podobnou situaci, zná tu nekonečnou spirálu vysvětlování. Když se vás někdo zeptá, odkud jste, automaticky se spustí lavina upřesňování, vysvětlování a snahy zařadit se do nějaké škatulky. Ale co když žádná škatulka nesedí? Co když je odpověď složitější než strohé „Jsem z Česka“?
Jenny to řeší pragmaticky: „Moje odpověď závisí na tom, kdo se ptá. Obvykle volím tu nejpohodlnější odpověď, která vyústí v co nejkratší vysvětlení, a to kvůli složitosti odpovědi (stejně jako kvůli tomu, že nevím, jaká je ta pravá odpověď). Když se mě Korejec zeptá, odkud jsem, řeknu, že jsem vyrůstala v USA, aby pochopil, proč mluvím plynně anglicky. Evropanům říkám, že jsem Korejka, aby mi pomohli identifikovat, ze které asijské země ‚pocházím‘. Američanům odpovídám, že jsem se do USA přestěhovala ve velmi mladém věku a chodila jsem do mezinárodní školy v Koreji. Ostatním TCK odpovídám, že jsem korejská/americká/španělská směs.“
Děti třetí kultury – koho vlastně definují?
Děti třetí kultury jsou ti, kteří tráví formativní léta mimo kulturu svých rodičů. Vstřebávají v sobě kulturu svých rodičů, kulturu země, ve které žijí, a vytvářejí si tak svou vlastní, jedinečnou „třetí kulturu“. Jsou to kosmopolitní jedinci, kteří si budují vztahy s mnoha kulturami, ale zároveň se necítí být plně součástí žádné z nich. To v nich často vyvolává zmatek v identitě a pocit ztráty. Je to něco, co se dá těžko pochopit, pokud jste to sami nezažili.
Možná si říkáte: „Proč je to tak důležité? Proč je tak důležité někam patřit?“ Odpověď je jednoduchá: je to lidská potřeba. Potřeba sounáležitosti je stejně základní jako potřeba jíst, pít a spát. Když se necítíme nikam zařazeni, cítíme se osaměle. A to i když jsme obklopeni lidmi.
Takže, pokud se cítíte „mimo“, vězte, že nejste sami. A že i vaše „jinakost“ může být vaší silou.