Znáte to, všichni kolem mluví o dokonalých tělech, o tom, co jíst a co ne, a sociální sítě jsou plné fotek „zdravých“ jídel. Ale co se děje v zákulisí, když se jídlo stane posedlostí? O poruchách příjmu potravy se mluví málo, a když už, tak často zkresleně. Pojďme se podívat na 9 věcí, o kterých se nemluví tak často, a přitom jsou pro lidi, kteří s nimi bojují, každodenní realitou.
Jídlo, klam a ticho: 9 věcí, o kterých se u poruch příjmu potravy nemluví
Poruchy příjmu potravy nejsou jen o jídle, ale o mnohem hlubších problémech. Často jsou to pokusy o kontrolu, vyjádření emocí nebo únik z bolesti. Ale ať už je důvod jakýkoliv, je důležité o nich mluvit otevřeně a bez stigmatizace.
1. Žádný Hollywood, jen drsná realita
Žádné glamour, žádné líbivé fotky. Představa o tom, že mít poruchu příjmu potravy je „cool“ nebo „módní“, je naprosto scestná. Ve skutečnosti je to boj s vypadávajícími vlasy, neustálým strachem a lékařskými komplikacemi. Představte si, že ztrácíte vlasy, trávíte čas v nemocnici s hadičkami a jste pod neustálým dohledem. Nebo že se probouzíte obklopení zbytky po záchvatovitém přejídání. A co zuby, které se kazí od neustálého zvracení? Nebo omdlévání na ulici kvůli nedostatku elektrolytů? To není život, to je peklo na zemi.
2. Nejíst vůbec? To je mýtus!
Porucha příjmu potravy neznamená, že člověk nejí vůbec nic. I ti, kteří se potýkají s těžkou anorexií, si občas něco málo dají. Poruchy příjmu potravy mají mnoho podob – od drastických omezení přes zvracení až po nekontrolovatelné přejídání. Ale jedno mají společné: neustálé myšlenky na jídlo.
3. Rituály, které ovládnou život
Život se scvrkne na neustálé rituály. Jíst jen v určitou dobu, používat jen jeden konkrétní příbor, sníst jen polovinu porce, ať už máte hlad jakýkoliv. Jíst jen tehdy, když nikdo není doma. Jíst jen „bezpečné“ potraviny. Snažit se vyhnout „nebezpečným“ jídlům. Odmítat nové pokrmy nebo jídla, u kterých nevíte přesně, jak byla připravena. Zní to šíleně? Pro někoho je to každodenní realita.
4. Tělo se požírá samo
Při anorexii a dalších restriktivních poruchách příjmu potravy se tělo začne „požírat“ samo. Když mu nedodáváte dostatek energie z jídla, začne si ji brát z vlastních tkání. Začne rozkládat svaly, včetně srdce, a orgány, jako je mozek a játra. Je to děsivé, ale i ten strach často nedokáže člověka přimět k jídlu.
5. Začít jíst zase bolí
Po delším období omezování jídla bolí, když začnete zase normálně jíst. Tělo si zvykne na malé porce a žaludek se smrskne. Součástí uzdravování je opětovné rozšíření žaludku do „normální“ velikosti. Je to bolestivé a nepříjemné, ale nezbytné pro dostatečnou výživu. Mnohem snazší se řekne, než udělá.
6. Samota jako daň za kontrolu
Lidé s poruchami příjmu potravy se vyhýbají situacím spojeným s jídlem. A co se točí kolem většiny společenských událostí? Jídlo! Takže se vyhýbají prakticky všem společenským situacím. Jsou neskutečně osamělí, ale nedokážou se přemoci a jít mezi lidi ze strachu ze ztráty kontroly nad jídlem. Je to začarovaný kruh: porucha jim nedovolí se socializovat, a tak se k ní obracejí, aby unikli samotě a depresi.
7. Rušení schůzek a ticho
Neustále ruší schůzky s přáteli, nechtějí, aby viděli, co se s nimi děje. Postupně se s nimi přátelé přestanou bavit, a i když napíšou, neodpovídají, protože jsou přesvědčeni, že si přátele nezaslouží. Nakonec je jediným přítelem „Ed“ (Eating Disorder – porucha příjmu potravy). „Ed“ je přesvědčí, že je jediný přítel, kterého potřebují, že je tu vždy, aby je utěšil, a tak mu uvěří a přestanou se o přátele snažit.
8. „Nejsem dost nemocný/á“ – věčná mantra
Bez ohledu na to, jak moc je člověk nemocný, bude si vždy myslet, že není dost nemocný na to, aby vyhledal pomoc. I když už leží v nemocnici s hadičkou v nose, stále si myslí, že není dost nemocný/á nebo si nezaslouží pomoc. Pokud bojujete s jídlem, jste dost nemocní a zasloužíte si pomoc. Vždycky budou lidé, kteří jsou nemocnější než vy, ale to neznamená, že potřebujete pomoc méně než oni. Jste dost nemocní na to, abyste vyhledali pomoc. Zasloužíte si ji.
9. Zdravotní rizika, která se podceňují
Poruchy příjmu potravy mohou být smrtelné, což se často přehlíží. Anorexie, restriktivní poruchy a poruchy spojené se zvracením mohou vést k nepravidelnému srdečnímu rytmu a srdečnímu selhání. Mohou způsobit zácpu, která při dlouhodobém trvání oslabuje svaly střev. Omezování jídla může vést ke snížení hladiny pohlavních a štítných hormonů a k amenoree (ztrátě menstruace). Přejídání zvyšuje riziko diabetu 2. typu a hladovění může způsobit vysoký cholesterol. Poruchy příjmu potravy mohou vést k dlouhodobému poškození ledvin a jater, snížení počtu krevních buněk a nízké imunitě. I v období uzdravování je člověk vystaven vyššímu riziku rozvoje Alzheimerovy choroby v raném věku, osteoporózy a některých typů rakoviny.
A na závěr, pamatujte: nejste v tom sami. Pokud bojujete s poruchou příjmu potravy, vyhledejte pomoc. Existuje mnoho lidí, kteří vám chtějí pomoci. A co je nejdůležitější, věřte, že uzdravení je možné.
Zdroje:
(zde by se citovaly reálné zdroje, ze kterých jste čerpali informace o poruchách příjmu potravy a jejich dopadech)