Často se říká, že co nás nezabije, to nás posílí. Ale co když ta „posila“ nepřichází ve formě svalů a bicepsů, ale ve formě nečekané superschopnosti? Kat, hrdinka dnešního příběhu, by o tom mohla vyprávět.
Kat: Z citlivosti nemocí duše se dá vytvořit superschopnost
Kat z Kalifornie miluje umění, grafický design, make-up a módu. Ale za touto pestrobarevnou fasádou se skrývají roky boje s vážnými psychickými problémy: depresí, posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD), generalizovanou úzkostnou poruchou a dermatillomanií – nutkavým škrábáním kůže.
Kořeny v minulosti
Kořeny jejích obtíží sahají do dětství, do genetické predispozice, verbálního a emocionálního týrání, svědectví fyzického násilí v rodině a dokonce i do dvou téměř smrtelných dopravních nehod v jejích osmi a devíti letech. Dnes Kat usiluje o stabilní příjem a hlavně o silný duševní základ, o pevnou půdu pod nohama. A víte co? Jde jí to skvěle, jde si za tím.
Symptomy, se kterými se musela potýkat, byly vyčerpávající. Panické ataky několikrát týdně, neustálý pocit paranoie a nejistoty. V jednu dobu ji to dokonce dohnalo k užívání marihuany, jen aby zvládla docházet na přednášky.
Dnes je Kat čistá, ale stále ji pronásledují sebesabotážní myšlenky, nedostatek motivace a neschopnost pracovat v klasickém zaměstnání. Když ji přepadne deprese, prospí klidně i čtrnáct hodin denně.
Bod zlomu a cesta vpřed
Zásadní zlom nastal, když si Kat uvědomila, že nechce, aby ji její současná rodina vnímala stejně, jako ji vnímala ta biologická. Začala používat strach jako motivátor, kombinovat ho s antidepresivy a snažit se o jasnou mysl.
“Snažím se (a většinou selhávám) využít úzkost jako motivaci ke zlepšení. Také se snažím zpomalit své poněkud manické očekávání a zklidnit své depresivní pocity pomocí ASMR,” svěřuje se Kat. A nezapomíná ani na pozitivní přijetí své sexuality a posouvání vlastních fyzických limitů.
Kat pochopila, že nic nenahradí tvrdou práci. Necítí se sice silnější, ale věří, že tyto zkušenosti z ní nakonec udělají silnou, všestrannou ženu. Je smířená s tím, že se svých démonů asi nikdy úplně nezbaví, ale bude bojovat dál, dokud převáží radost nad strastmi. Má pro nás radu:
“Citlivost, kterou dědíme skrze duševní onemocnění, je superschopnost! Je to u každého jiné – vzpomeňte si na Supermana, který má více limitů než kdokoli jiný! Můžete ho snadno porazit, pokud znáte jeho slabiny, ale tvrdě pracoval na tom, aby jeho síla přemohla i ty nejzjevnější.”
Katina cesta je náročná a stále pokračuje. Její příběh nám ukazuje, že slova „prostě se z toho dostaň“ jsou naprosto zbytečná a škodlivá. Místo toho se zeptejte: „Jak ti můžu pomoct?“ A co si z Katinina příběhu odnášíte vy? Máte pro ni a pro ty, kteří se potýkají s podobnými problémy, nějakou radu?