Tak co, taky máte pocit, že dnešní mládež je nějaká úzkostnější než my dřív? Ne že bysme neměli starosti, ale zdá se, že teenagerům se to prostě sype na hlavu víc. A není to jen pocit. Statistiky mluví jasně – úzkost je teď mezi mladými fakt velký téma. Ale proč? Co se to děje?
Úzkost u teenagerů: Proč roste a jak ji zastavit?
Víte, že už v roce 2016 úzkost předběhla deprese jako nejčastější problém s duševním zdravím u vysokoškoláků? A podle jednoho průzkumu z roku 2017 zažívá úzkost skoro denně odhadem 38 % dospívajících dívek a 26,1 % dospívajících chlapců ve věku 13-18 let! Z toho pak u 9 % vzniknou úzkostné poruchy. To je fakt síla, co říkáte?
A protože se s tím setkáváme čím dál častěji, říká si člověk: Proč? Proč jsou dnešní teenageři tak ustrašení? Co za tím stojí? A hlavně – dá se s tím něco dělat?
No, pojďme se podívat na pár důvodů, proč je ta úzkost u teenagerů tak na vzestupu:
Přehnaná očekávání
Dnešní společnost klade obrovský důraz na úspěch a status. Takže se není čemu divit, že na teenagery je vyvíjen obrovský tlak, aby se prosadili. Zkrátka, musí být nejlepší. Rodiče, učitelé… všichni od nich něco chtějí. Ať už jde o výhry v soutěžích, studium na prestižní škole nebo sportovní výkony. Jenže když se to přežene, může to vést k obrovskému stresu a úzkosti. Zvlášť, když si to teenager začne brát osobně a začne to ovlivňovat jeho sebevědomí.
Školní stres
Známky, správná volba povolání, dokonalá přihláška na vysokou… To všechno je obrovský stres. Hodně teenagerů musí zvládat školu, brigádu i mimoškolní aktivity. K tomu se očekává, že budou mít aktivní společenský život a dobré známky. Takový nabitý program nechává málo času na odpočinek a relaxaci. A tak většina teenagerů nespí dostatečně, zanedbává péči o sebe a denně se potýká s chronickým stresem, což úzkost jenom zhoršuje. To je jako když si do dlaně naberete víc než se do ní vejde, prostě se to rozsype.
Sociální tlak
Dospívání je dost náročné období samo o sobě. Člověk se snaží zapadnout, najít sám sebe, prosadit se a získat uznání od vrstevníků. Šikana a tlak vrstevníků můžou mít na psychiku teenagera obrovský dopad. Ale i odmítnutí, konflikty ve vztazích, osamělost a pocit izolace můžou vyvolat silnou úzkost. A to je jen špička ledovce. Špatní kamarádi, zlomené srdce, zrada… to všechno může v teenagerovi spustit obrovskou úzkost, zvlášť když ještě neumí s takovými emocemi zacházet.
Sociální média
Pro nás starší je sociální média spíš způsob, jak se udržet v kontaktu. Ale pro mladší generace je to hlavně o vytváření dokonalého obrazu sebe sama. Ukazují světu idealizovanou verzi sebe a snaží se být neustále ve spojení s vrstevníky. Jenže nadměrné používání sociálních médií může vést k pocitům izolace, méněcennosti, nespokojenosti, závisti a zaměřenosti na sebe. Navíc sociální média vytvářejí kulturu neustálého rozptylování, ke které se teenageři uchylují, když se nudí, cítí se osaměle nebo jsou naštvaní. Tím ale brzdí svůj emoční růst a nenaučí se zdravým způsobům, jak se s takovými pocity vyrovnat.
Zprávy plné násilí
Koukali jste se v poslední době na zprávy? Střelby ve školách, sexuální napadení, únosy, šikana… Svět se zdá být děsivým místem, zvlášť pro někoho tak mladého. Když jsou mladí lidé vystaveni takovému násilí, můžou se cítit úzkostně, když jsou sami na veřejných místech, chodí ven nebo se vracejí pozdě večer domů. Hodně z nich se necítí bezpečně ani ve svých vlastních městech nebo čtvrtích, protože je dnes kriminalita tak rozšířená. A tyhle pocity bezmoci a strachu můžou teenagery zahltit úzkostí a strachem o vlastní bezpečnost. To je jako když se člověk topí a nevidí břeh, prostě panika.
Toxická pozitivita
Už jste někdy řekli někomu s úzkostí, aby se prostě „snažil být pozitivní“ a „díval se na to z té lepší stránky“? I když jste to možná mysleli dobře, je to příklad „toxické positivity“. Toxická pozitivita je myšlenka, že by lidé měli být neustále šťastní a odmítat všechny negativní emoce. A hodně teenagerů bylo vychováno v tomto přesvědčení.
Takže kdykoli začnou cítit smutek, frustraci, osamělost, zklamání nebo rozrušení z něčeho, vyvolá to pocity viny a hanby, které ještě zhoršují jejich emoční zmatek. Je vyvíjen tak velký tlak na to, aby byli neustále šťastní, že to vede teenagery k tomu, aby potlačovali všechny své negativní emoce, místo aby se s nimi vyrovnávali způsobem, který jim umožní růst a měnit se k lepšímu. Takové nevyřešené emoce se můžou rychle proměnit v úzkost a depresi.
Nedostatek emočních dovedností
Tolik let věnujeme rozvíjení technických a akademických znalostí, že naše emoční inteligence bohužel ustoupila do pozadí. Hodně z nás se nikdy nenaučí emoční dovednosti, které potřebujeme k úspěchu v životě, jako je zvládání stresu, zpracování emocí, péče o duševní zdraví, péče o vztahy, posun od minulých traumat a zpracování pocitů. S takovým nárůstem akademického tlaku a sociálního stresu, ale bez emočních dovedností, které by s nimi bojovaly, jsou teenageři po celém světě vážně ohroženi rozvojem úzkostných poruch a dalších duševních onemocnění.
Časem lidé pochopili, jak vážná duševní nemoc může být. Hodně z nás bylo poučeno o důležitosti našeho duševního zdraví i o povaze mnoha běžných duševních poruch, jako je úzkost a deprese. Nyní, když jsme si více než kdy jindy vědomi jejich prevalence a potenciálního nebezpečí, by rostoucí míra výskytu úzkosti u teenagerů mohla být dobrým znamením, že u dnešní generace existuje menší stigma vůči duševním nemocem. Ale to se jen dohadujeme a házíme s čísly.
Ať už to bylo ze studu nebo nevědomosti, psychologové se domnívají, že v minulosti bylo spousta lidí, kteří potřebovali pomoc, ale bohužel zůstali nediagnostikováni nebo neléčeni. Protože ale nyní chápeme hodnotu odborné pomoci při léčbě našich symptomů a zvládání naší úzkosti, naštěstí se dnes mnoho teenagerů cítí dostatečně dobře na to, aby si promluvili se svými školními poradci o svých problémech a vyhledali pomoc pro svou úzkost, což vysvětluje náhlý nárůst případů. Někdy se ale člověk bojí i poradkyni svěřit.
Pokud vy nebo někdo, koho znáte, zažíváte vážnou úzkost, neváhejte se obrátit na odborníka na duševní zdraví a získejte pomoc, kterou potřebujete. Stejně jako u jakéhokoli jiného druhu nemoci, je vždy důležité rozpoznat příznaky úzkosti v rané fázi a zahájit léčbu co nejdříve. Čím dřív, tím líp se říká.