Občas se život zamotá tak, že nevíte, kde je sever. Tma je všude kolem a zdá se, že jediné, co vás čeká, je pád do hlubin. Ale i z té největší tmy se dá najít cesta ven. Tohle je příběh Anonymky, dívky, která se musela prodrat peklem závislostí a traumat, aby se znovu postavila na nohy. Je to příběh o síle, odvaze a hlavně o tom, že nikdy není pozdě začít znovu.
Z pekla závislostí a traumat: Jak se Anonymka znovu postavila na nohy
Anonymka, pocházející z Atlanty, GA, miluje hru na klavír a kytaru. Touží se stát veterinární techničkou. Její život, ale nebyl jednoduchý. Diagnózy jako hraniční porucha osobnosti (BPD), porucha pozornosti (ADD), posttraumatická stresová porucha (PTSD) a blíže nespecifikovaná porucha příjmu potravy (EDNOS) se objevily v důsledku nestabilního a násilnického rodinného prostředí. Prostě, co si budeme povídat, život jí dal pěkně zabrat.
Absolvovala terapie, včetně dialektické behaviorální terapie (DBT) a kognitivně behaviorální terapie (CBT). Prožívala ochromující stavy, jako sebepoškozování, panické ataky a ztráta zájmu o aktivity. Bohužel se v minulosti sebepoškozovala a byla aktivně sebevražedná. Změnily se i její stravovací návyky, střídala záchvaty přejídání s hladověním. Aby se vyhnula vzpomínkám, vyhýbala se určitým místům. Neustále ji pronásledovaly vtíravé vzpomínky, které jí způsobovaly úzkost.
Když se život zhroutí
Všechno tohle ji úplně vyřadilo z běžného života. Nemohla pořádně fungovat. Hodně spala, aby se vyhnula špatným myšlenkám. „Myslela jsem si, že jsem selhala, protože jsem dvakrát odešla ze školy. Také jsem věřila, že jsem tlustá a ošklivá. Myslela jsem si, že si nezasloužím, aby mě někdo miloval. Že jsem poškozené zboží. Také jsem se velmi bála mužů a představovala jsem si, jak mi ubližují, když jsem někoho potkala na ulici.“ vzpomíná Anonymka.
Dopadlo to i na její vztahy s ostatními. Ztratila všechny přátele. Nikdo s ní nechtěl být, což v ní vyvolávalo pocit beznaděje. „Měla jsem pocit, že se světem končím. Cítila jsem se hrozně, jako by se mi celý život hroutil kolem. Neustále jsem si říkala, že jsem dosáhla vrcholu na střední škole a zbytek mého života bude promarněný. Většinu času jsem se bála, co si udělám, když se něco pokazí,“ dodává.
Bod zlomu a cesta k uzdravení
Anonymka byla donucena k léčbě, ale ta jí zpočátku příliš nepomohla. Zlom nastal 21. září 2014. Uvědomila si, že potřebuje víc pomoci, a proto se po rozhovoru s rodiči nechala hospitalizovat v psychiatrické léčebně. Čtyři měsíce strávila na intenzivní jednotce. Naučili ji, jak být sebevědomá a přijmout to, co se stalo. Své trápení nyní transformuje do poezie. S PTSD se stále vyrovnává, ale naštěstí se jí podařilo ovládnout ostatní duševní onemocnění.
Každodenní bitva s myšlenkami
I přes velký pokrok v léčbě má stále problémy s vtíravými myšlenkami. „Někdy mě napadají náhodné bolestivé myšlenky, jako například: „Dnes bys neměla jíst.“ Nebo: „Jsi jediný důvod, proč tvoji rodiče zůstali spolu. Zničila jsi jim život.“ Tak to je na nic. Stále chodím jednou týdně na terapii, kde podstupuji kognitivně behaviorální terapii traumatu. Je to těžká práce. Je to něco jako náplast každý týden. Musíte ji strhávat, dokud se vás nepřestane tolik držet. Musím svůj příběh vyprávět dál, aby mi už neubližoval.„
Strategie, které použila k překonání svých nemocí, spočívají v dodržování DBT a CBT terapie. Obklopila se užitečnými lidmi. Měla skvělé poradce, kteří ji hodně naučili. Naučila se, že ji lidé mohou milovat bez toho, aby za to něco chtěli, a že je hodna lásky a spojení. Poté, co si uvědomila, že dokáže všechno, co si usmyslí, udělala Anonymka malé krůčky a nyní je schopna být nezávislá.
Nový pohled na život
Tato zkušenost změnila její pohled na život:
„Naučilo mě to, že na tomto světě existují hrozní lidé, kteří ti budou jen ubližovat a diskriminovat tě; ale existuje také mnoho úžasných lidí, kteří tě jen chtějí milovat. Dřív jsem se na život dívala a viděla jen ty špatné lidi a byla jsem tak vyděšená a naštvaná a teď vidím všechny ty lidi, kteří mi pomohli, a je jich víc než těch, kteří mi ublížili.„
Anonymčina rada pro ty, kteří se potýkají s podobnými problémy:
„Okamžitě vyhledejte pomoc. Nečekejte, až se to zhorší a celý váš život se vám zhroutí. Já jsem čekala příliš dlouho a z dlouhodobého hlediska mi to hodně ublížilo. Pokud se cítíte depresivně nebo se vám stalo něco traumatického, jděte co nejdříve na terapii.„
Anonymka je silná, protože přijala pomoc a obklopila se lidmi, kteří ji milují. Nebylo to snadné, ale s odhodláním se jí podařilo ovládnout své nemoci.
Zdroje z původního článku nebyly uvedeny.