Život občas nadělí takové rány, že se zdá, že se z nich už nikdy nevzpamatujeme. Zlomené srdce, ztráta blízkého, nebo prostě jen totální fiasko. Stojíme v troskách a jediná otázka, která se nám honí hlavou, je: „Nechám se tímhle definovat, nebo půjdu dál?“ Ono říct si, že se s tím smíříte, je jedna věc, ale opravdu se odpoutat od všech těch emocí – to už je jiná liga. Ale víte co? Je to volba. A vy ji máte.
Zbavte se tíhy minulosti: 7 kroků k osvobození a radostnějšímu životu
Takže, jak se konečně odrazit ode dna?
1. Rozhodněte se pustit
Jo, zní to možná jako klišé, ale někdy se něčeho držíme tak křečovitě, že jsme zapomněli, jaký to je, nechat věci plynout. Opravdu se rozhodněte, že to pustíte z hlavy. Tím se zavazujete, že budete jednat v souladu s tímto rozhodnutím a budete se hlídat, abyste se nesabotovali. Přestaňte se utápět v myšlenkách, které vás táhnou zpět do minulosti. Tím, že se rozhodnete to pustit, získáváte zpět svou sílu a dovolujete si prožít budoucnost bez toho, aby vás stará bolest držela zpátky.
2. Vytvořte si odstup
Už jste se rozhodli? Super! Teď je čas jednat. Začněte tím, že si vytvoříte odstup od osoby nebo situace, která vám působí bolest. Jak říká psycholožka Ramani Durvasula, když něco nemáte na očích, tak to tolik neřešíte. Pryč z dohledu, pryč z mysli. A víte co? Souhlasím. Jakmile se vzdálíte od té osoby nebo situace, najednou se cítíte klidněji a uvolněněji. A to vám umožní jednat s jasnou hlavou a promyšleně.
3. Vyjádřete svou bolest a přijměte zodpovědnost
Nevím, jak to máte vy, ale já mám občas tendenci všechno v sobě dusit. A pokud to děláte taky, tak asi víte, jak strašně se u toho člověk cítí – jako byste měli na hrudi balvany a v krku uhelný prach, hlavně když se vám chce brečet. No ale dusit to v sobě není dobrý nápad. Vážně. Má to psychologické i fyziologické následky. Zhoršuje to problémy s duševním zdravím, jako je úzkost a deprese, a narušuje to hladinu stresových hormonů. A to není všechno!
Jedna studie z roku 2013 dokonce zjistila souvislost mezi potlačováním emocí a úmrtností na rakovinu. Takže fakt to v sobě nedržte. Najděte si zdravý a produktivní způsob, jak své emoce vyjádřit – pište, malujte, sportujte, dělejte cokoliv, co vám pomůže se jich zbavit.
4. Pracujte na svém vnitřním já
Tenhle bod zní možná trošku vágně, ale to je schválně. Práce na svém vnitřním já zahrnuje všechno, co musíte udělat, abyste se posunuli dál. A to se u každého liší. Pro někoho to může znamenat aktivně bojovat proti negativním myšlenkovým vzorcům, pro jiného přestat se vidět jako oběť. Posunout se dál od bolestné události může vyžadovat, abyste se postavili čelem k aspektům svého života, ke kterým se vám nechce. Může to také vyžadovat, abyste se vzdali věcí, které jste používali pro pohodlí, ale které vás ve skutečnosti táhnou ke dnu.
5. Buďte tady a teď
Po celou dobu tohoto procesu se budete bát nebo pochybovat o tom, že se zlepšujete, ale snažte se soustředit na přítomnost. Soustřeďte se na to, proč se chcete zbavit bolesti, kterou jste tak dlouho drželi. Ze začátku to bude těžké, protože jste dlouho žili v minulosti, ale snažte se vnímat, kde jste fyzicky a emocionálně. Dělat tu práci je součástí toho, že dodržujete svůj závazek to pustit.
6. Buďte k sobě laskaví
Nebuďte na sebe moc tvrdí. Nechtějte všechno hned. Místo toho se zaměřte na přítomnost. Zkuste mindfulness. Mindfulness vás učí soustředit se na to, co se děje teď, a užívat si to. Být v přítomném okamžiku vám dává svobodu volby, jak chcete žít.
7. Nechte negativní emoce plynout
Když je nám těžko, máme tendenci emoce potlačovat. Ale to nedělejte! Jak už jsme si řekli, potlačování emocí škodí zdraví a navíc je to strašně nepříjemné. Takže prostě nechte emoce plynout. Klidně se vybrečte, vykřičte se, vyřvěte se. Je to v pořádku. Je mnohem lepší nechat slzy téct, než se je snažit zadržet.
A nakonec, jeden z posledních kroků k tomu, abyste se zbavili minulosti, je přijetí. Není náhoda, že je to tak oblíbený koncept u lidí, kteří se léčí ze závislostí nebo po těžkých ztrátách. Naučit se posunout dál od bolesti je tak trochu jako ukončit jednu kapitolu života. V této fázi musíte přijmout události tak, jak se staly – bez romantizace nebo nostalgie. Často se nám nechce to pustit, protože čekáme na uzavření – až se nám ten druhý omluví nebo přizná, že nám ublížil. Ale život nám tyhle momenty málokdy dopřeje. Budete si muset tu ránu zašít sami. Ale víte co? Během toho procesu zjistíte, jak silní jste.
Takže, až se budete učit pouštět bolestné vzpomínky, buďte k sobě laskaví a obklopte se lidmi, kteří vám poskytnou útěchu a podporu. Pečujte o sebe a dovolte si odpustit.
Zdroje:
University of Rochester and Harvard University study: (není uveden odkaz, vložte relevantní odkaz)
University of Melbourne in Australia and the University of British Columbia in Vancouver link: (není uveden odkaz, vložte relevantní odkaz)