Tak jo, ruku na srdce. Každý občas potřebujeme chvilku pro sebe, vypnout a dobít baterky. Ale ruku na to, kdo z nás se s tím umí svěřit otevřeně? Zvlášť, když se jedná o introverty. Svět je nastavený spíš pro extroverty, a tak se občas uchylujeme k menším lžím, abychom si ospravedlnili tu touhu po samotě. Jenže co je na tom špatného? Nic! Jen to občas neumíme podat, aby to ostatní pochopili. Pojďme se podívat na ty nejčastější výmluvy, které introvertům zachraňují rozum.
Tajné zbraně introvertů: 10 výmluv, které jim zachraňují rozum
Poznáváte se v tom? Nebo máte ve svém okolí někoho, kdo to takhle občas „hraje“? Neberte si to osobně, vážně vás máme rádi… jen občas potřebujeme vypnout. A to se nedá vysvětlit každému.
1. Když už je toho prostě moc…
Upřímně, každý máme svoje limity. A introverti to mají s lidmi občas těžší. Vysvětlit v sobotu večer, že chcete být sami doma, to není zrovna společensky přijatelné. Ještě ne. Ale jsou v tom mistři, vymyslí si něco! A nebo si prostě už dopředu hlídají, aby toho neměli moc.
2. Rezervační systém na „já-čas“
Panebože, to je stres! Když se introvert probudí a zjistí, že má víkend naplánovaný do posledního puntíku a žádná chvilka pro sebe… No, to je drama! Vnitřní panika, výčitky, co zrušit, tisíc myšlenek v hlavě… a totální vyčerpání, pokud se s tím nedá nic dělat. Drama královny Mab! Ale všechno se odehrává uvnitř.
3. Promiň, ale dneska fakt nemám energii…
Introverti své blízké milují, ale potřebují, aby je prostě nenechali uondat k smrti. Říct „Nechci se teď s tebou bavit“ je dost na hraně slušnosti, takže radši řeknou „Mám něco jiného, bohužel,“ i když je kalendář na dva dny prázdný jak Sahara.
4. Když se tváří, že se baví, ale chce UŽ DOMŮ!
Prokoušou se večerem s úsměvem na tváři, aby všichni věděli, že se baví a že odchod není nic osobního. Ano, byla to skvělá zábava, dokud to trvalo. (Už to netrvá a cuká jim v oku.)
5. Domů z práce a… přepadení!
Mysleli si, že si odpočinou, ale NE! Spolubydlící je přepadne s nápadem na společnou večeři! Aby nikoho neurazili, vymluví se na spánek nebo práci, a pak do noci dělají cokoliv jiného, jen ne to, co řekli.
6. Zadržování výbuchu
To cukání v oku je zpět. Proč jim někdo klepe na dveře a píše zprávy, když už se odpojili od světa?
7. Ano s plnou baterkou, lítost s vybitou
Všichni jsme to zažili, že jsme něco slíbili a pak toho litovali. U introvertů se to stává častěji. Takže, co teď? Třeba kočka vypadá divně a potřebuje dohled?
8. Mluvíš na mě? Já neslyším!
Tohle už je trochu neslušné, ale prostě se to stane. Jako by poslouchali rádio, zatímco s nimi někdo mluví. Nebo řeší složitý problém v hlavě. Ale musí se zapojit do reality. „Promiň, omylem jsem se naladil na vlastní super hlasitou a zajímavou stanici“ to ale málokdy projde.
9. „Ty jsi ale tichý/á!“
A taky mají hnědé vlasy nebo oříškové oči. Říkat někomu, koho neznáte, že má hnědé vlasy, je divné, ne? Stejně tak s tou tichostí. Často je ten, kdo to komentuje, nepříjemný z ticha, takže je to spíš o něm než o tom tichém člověku. Ale stejně se omlouvají oni.
10. Útěk před známými na ulici
„Jé, promiň, já tě neviděl/a!“ říkají, ale ve skutečnosti přemýšlejí, jak z toho co nejrychleji vycouvat. Small talk není jejich silná stránka a chtějí ušetřit sebe i ostatní od nepříjemné situace.
Poznáváte se v tom? Napište nám do komentářů!