Všichni jsme tak nějak nastavení – cítíme a reagujeme na to, co se kolem nás děje. Od narození pláčeme, když jsme smutní, hladoví nebo něco potřebujeme. Zlobíme se na ty, co nám ubližují. Bojíme se věcí, které můžou být nebezpečné. A jsme šťastní, když nám někdo dává lásku, laskavost a náklonnost. Tohle se nemusíme učit, emoce jsou prostě naše přirozenost a vyjadřovat je, to je lidské.
Emoce pod kontrolou: 7 věcí, které změní váš život
Ale někde cestou se to všechno zamotalo. Začali jsme se ztrácet v tom, co vlastně cítíme a proč. A s některými emocemi jsme si nevěděli rady, takže je potlačujeme, popíráme nebo skrýváme. Ale pochopení našich emocí nám pomáhá nejen lépe porozumět sami sobě, ale i budovat hlubší a smysluplnější život. Pojďme se na to podívat!
1. Nejste svoje emoce.
Hlavně si pamatujte, že vás nemusí definovat to, co cítíte. Emoce nejsou nic jiného než elektrochemické signály, které putují z vašeho mozku do těla jako reakce na to, co se děje kolem vás. Regulují vaše myšlenky a chování na základě zkušeností, nic víc, nic míň. Neříkají nic o vašem charakteru ani o tom, kdo jste, pokud to sami nechcete. Jinak se okrádáte o svoji identitu mimo emoce. Dovolte si vztekat se, aniž byste si mysleli, že jste „vztekající se člověk“, nebo být šťastní, aniž byste se museli neustále chovat jako „šťastný člověk“. A to nás vede k dalšímu bodu!
Protože v člověku je mnohem víc než jen emoce. Ty přicházejí a odcházejí. A to, co je pro nás zásadní, jako identita, by nemělo být definované něčím tak proměnlivým, jako jsou naše pocity. I ty nejintenzivnější emoce a fyzické reakce (jako pláč, třes a křik) dosáhnou vrcholu během několika minut, pokud je prostě necháme plynout.
2. Emoce někdy nepotřebují důvod.
Stalo se vám někdy, že jste se cítili nějak, ale nevěděli jste proč? Nebo vás přepadla emoce z ničeho nic? I když je těžké se v tom vyznat, někdy je lepší si to prostě odžít a nezabývat se tím, proč to tak je. Buďte k sobě upřímní ohledně toho, co cítíte – ať už je to smutek, zlost, štěstí nebo strach – a přijměte to bez odsuzování. Všechny pocity jsou platné.
3. Emoce nepotřebují reakci.
Ať už je to vztek, žárlivost, smutek nebo nespokojenost, není nic špatného na tom něco cítit. Nemusíte se cítit provinile nebo stydět za své emoce, pokud zároveň chápete, že ne každá emoce si zaslouží, abyste podle ní jednali. Když ztratíme kontrolu a necháme se ovládnout emocemi, často říkáme zraňující věci nebo děláme něco, čeho později litujeme. Takže pamatujte, že jen proto, že něco cítíte, nemusíte s tím hned něco dělat. Zastavte se na chvíli a promyslete si, co je nejlepší udělat, a nenechte své emoce zatemnit váš úsudek.
4. Neexistují negativní emoce.
Většina z nás věří, že pocity můžou být dobré nebo špatné, ale psychologové tvrdí, že všechny pocity jsou neutrální. To znamená, že neexistují pozitivní nebo negativní emoce, protože emoce nejsou ze své podstaty…nic. Jsou jen to, co z nich uděláme. A i když může být bolestivé nebo ohromující cítit něco tak silně a hluboce, když si dovolíme prožít své skutečné emoce, můžeme se hodně naučit o sobě a o tom, kdo skutečně jsme, protože…
5. Všechny emoce mají svůj účel.
Jako lidi prožíváme široké spektrum různých, mnohostranných emocí. Tyto pocity jsou přirozenou součástí života a dávají nám vědět, jak na nás působí to, co se děje v našich životech i v nás samotných. Každá emoce má svůj účel, ukazuje nám správný směr a pomáhá nám pochopit, čím procházíme. Závist a nespokojenost nám například ukazují, že existuje potřeba, kterou si nenaplňujeme, že nám v životě něco chybí. Štěstí nás učí vyhledávat lidi a místa, díky kterým se cítíme milovaní, zatímco smutek je způsob, jak zpracovat ztrátu něčeho, co pro nás bylo důležité.
6. Emoce jsou nakažlivé.
Věděli jste, že emoce jsou nakažlivé? Studie ukázaly, že když jsou lidé ve skupině, podvědomě napodobují emoce těch kolem sebe jako projev naší vrozené touhy někam patřit. Není divu, že mít v životě toxické lidi, kteří nás stahují dolů, nás může emocionálně vyčerpávat. Proto je tak důležité obklopovat se jen těmi, s nimiž rádi trávíme čas a se kterými se cítíme propojeni.
Tak co, naučili jste se něco nového o sobě a svých emocích? Doufáme, že ano!