Vzpomínáte si na dětství? Na bezstarostné dny plné her a smíchu? Co když ale realita byla trochu jiná? Co když jste se museli starat víc, než byste měli? Pojďme se podívat na fenomén, kterému se říká „parentifikace“.
Když jsi dítěti rodič: 5 znamení, že jsi obětí „parentifikace“
Parentifikace… zní to složitě, že? Ale ve skutečnosti jde o docela prostou věc: dítě přebírá zodpovědnosti, které by měly náležet rodičům. Možná jste vařili večeře, utěšovali maminku po hádce s tátou, nebo se starali o mladší sourozence. Zní to povědomě?
Co to vlastně je?
Představte si to jako takovou zvláštní výměnu rolí. Rodiče, kteří by měli vést a chránit, se spoléhají na své dítě, aby jim pomohlo zvládat život. Někdy je to „jen“ o praktických věcech, jako je zmíněné vaření nebo uklízení. Jindy jde ale o mnohem hlubší věci – o emoce, o utěšování, o roli prostředníka v rodinných sporech. A to už je sakra velká zátěž na dětská bedra.
Těžko říct, jestli to má vliv na každého stejně, ale faktem je, že to může v dětech zanechat hluboké šrámy. Někdo se s tím vyrovná lépe, jiný hůř. Pojďme se podívat na pět znamení, které naznačují, že jste možná i vy zažili parentifikaci.
1. Byli jste rodinný diplomat?
Hádali se vaši rodiče často? A co bylo dál? Řešili to mezi sebou, nebo jste se do toho museli zapojit vy? Možná jste se cítili jako prostředník, který se snaží uklidnit situaci. Možná jste museli poslouchat stížnosti jednoho rodiče na druhého a cítili jste se jako rukojmí v jejich válce. Tahle role ale dětem vůbec nesluší.
2. Chválili vás za „dospělost“?
„Ty jsi tak vyspělá/ý na svůj věk!“ Slýchali jste to často? Na jednu stranu to možná lichotilo, na druhou… Děti by měly být dětmi, hrát si a blbnout. Pokud vás chválili za to, že jste zodpovědní a „dospělí“, možná to bylo jen proto, že jste dělali práci, kterou měli dělat dospělí. Není to tak trochu smutné?
3. Schovávali jste emoce?
Cítili jste, že nemůžete dát najevo, co prožíváte? Báli jste se reakce rodičů? Možná jste si mysleli, že vaše problémy jsou proti těm jejich malicherné. Tak jste raději všechno dusili v sobě. Jenže potlačované emoce se jednou stejně prodraly na povrch, a to v tu nejméně vhodnou chvíli.
4. Emoce? Co to je?
A jsme u toho. Potlačování emocí má své následky. Může vést k tomu, že se s nimi neumíte vůbec vypořádat. Možná vybuchujete kvůli maličkostem, nebo se naopak cítíte naprosto otupělí. Je to jako by se vám rozbil termostat, který reguluje emoce.
5. Byli jste moudřejší než rodiče?
Měli jste někdy pocit, že jste rozumější než vaši rodiče? Že se na ně nemůžete spolehnout, a musíte to zvládnout sami? To je dost možný důsledek parentifikace. Citlivé děti si často všimnou, že s rodiči není něco v pořádku a instinktivně se snaží situaci zachránit. Bohužel, i když to myslí dobře, tahle role jim neprospívá.
Pokud jste se v některém z těchto bodů poznali, nezoufejte. Důležité je si uvědomit, co se dělo, a začít na tom pracovat. Někdy je to běh na dlouhou trať, ale stojí to za to. Protože zasloužíte si žít život, ve kterém nejste rodičem svých rodičů.