Co nás tak fascinuje na tom, když nám běhá mráz po zádech? Už odpradávna se rádi strašíme, ať už jde o staré dobré lekačky, kdy někdo číhá ve skříni, nebo o vyprávění strašidelných historek – ať už z doslechu, nebo z knížek. Vzpomínáte na ty básníky, co se točili kolem hřbitovů a strašidel? Ti se vůbec nebáli psát o pavučinách, ghúlech a o tom, co se děje v noci. Vlastně tak trochu vyšlapali cestičku pro takové mistry gotického hororu, jako byl Edgar Allan Poe. A pak už to frčelo – od „Osvícení“ přes „Noční můru v Elm Street“ až po ty méně známé kousky jako „Odebrat z přátel“, „Nezvratný osud“ nebo, no, kdo by zapomněl na „Lidskou stonožku“ a její dvě pokračování, že jo?
Proč se vlastně rádi bojíme?
Ale co nás na tom vlastně tolik baví? Proč milujeme ten pocit, když se nám ježí chlupy na krku a máme husí kůži? Kromě toho, že to stmeluje kolektiv a buduje vztahy (což je taky fajn), je tu ještě pár dalších důvodů. Podívejme se na to!
Deset důvodů, proč milujeme ten mrazivý pocit: Hra se strachem, která nás spojuje
Připravte se na menší exkurzi do zákoutí naší psychiky. Možná se u toho trošku zamyslíte, možná se i trochu polekáte, ale hlavně se dobře bavte!