Když úzkost promluví: Jak si Anonymní podmanila démony v hlavě a našla cestu k cíli

Když úzkost promluví: Jak si Anonymní podmanila démony v hlavě a našla cestu k cíli

Tohle je příběh Anonymní, v pořadí už 34. v naší sérii o překonávání duševních onemocnění. Anonymní se musela setsakramentsky snažit, aby porazila svoje démony. Změnila svoje myšlení a tím dokázala změnit i svůj život. A tohle je její cesta.

Kdo je Anonymní?

Anonymní pochází z Nového Zélandu a miluje matiku, muzikály a filmy od Marvelu. Má sen – pracovat pro Google v Americe. Diagnostikovali jí generalizovanou úzkostnou poruchu (GAD) a deprese. Naštěstí už se z deprese dostala, ale s úzkostí ještě bojuje, i když ji umí lépe zvládat. Anonymní brala Citalopram a chodila na kognitivně behaviorální terapii (CBT).

Spouštěče a pocity

Co její duševní potíže způsobilo? Anonymní říká: „Stres, ignorování prvních signálů, špatné zvládání emocí a to, že jsem se moc dávala do ostatních lidí.“ Kvůli tomu se neustále bála a byla apatická. Taky dodává: „Všechno mě hrozně přemáhalo. Neustále jsem cítila směs otupělosti a přecitlivělosti.“ A to se projevovalo v každodenním životě. Nezvládla zkoušky na univerzitě, protože zůstávala zavřená v pokoji a nic nedělala. Přestala se bavit s kamarády a myslela si, že na ní nikomu nezáleží. „Nemyslela jsem si, že jsem důležitá. Když jsem s někým trávila čas, schovávala jsem se za obrazovku počítače nebo telefonu,“ říká.

Hluboké dno a zlom

Naštěstí Anonymní nikdy neměla sebevražedné myšlenky. I když se štípala do vnitřní strany paží, dokud neměla modřiny, jen aby něco cítila. Její duševní onemocnění ovlivnilo i vztahy s ostatními: „Ztratila jsem kontakt s velkou skupinou přátel, protože jsem prostě zmizela z mapy. Rozešla jsem se i s přítelem, ale to se asi stejně stalo.“ Kvůli tomu se cítila zoufale, opuštěně a sama.

Světlo na konci tunelu

Zlom nastal, když si uvědomila, že je důležitá a že její pocity mají smysl. Ale největší zlom přišel, když se naučila oddělit pocity úzkosti od sebe samé. Říká: „Naučila jsem se, jak jim zabránit, aby mě přemohly, a naučila jsem se je odložit stranou, abych mohla dělat věci, které jsem potřebovala dělat.“ Používala strategii, že si svoje emoce personifikovala a udělala z nich malé postavičky. Například když se cítila bezdůvodně úzkostlivá, říkala si: „To je v pořádku, to je jen Bruce.“ Díky této technice dokázala oddělit svoje pocity a uklidňovat se sama promlouváním a utěšováním „Bruce“.

Kafíčko s kamarádkou a další kroky vpřed

Aby zmírnila záchvaty úzkosti, chodila s kamarády na kafe. Říká: „Z kafe se často stalo vyřizování pochůzek nebo něco podobného, a to hrozně omezilo čas, který jsem trávila sama, což znamenalo, že můj mozek neměl tolik času na to, aby se dostal do spirály.“ Z této zkušenosti si odnesla ponaučení, že musí tvrdě bojovat za to, co v životě opravdu chce. Tahle zkušenost taky změnila její pohled na život. Teď si umí víc vážit dobrých časů. I když přiznává, že je někdy méně soucitná: „Bohužel, někdy jsem méně soucitná s ostatními lidmi s depresí, protože jsem tak tvrdě bojovala, abych se z toho dostala. Je těžké sledovat, jak moji přátelé dělají stejné chyby jako já a nic s tím nedělají.“

Rady od Anonymní

Anonymní si teď uvědomuje první příznaky svých duševních onemocnění, aby mohla rychle jednat, než ztratí kontrolu. A tohle radí ostatním, kteří se potýkají s podobnými problémy:

„Budeš muset hrozně, hrozně tvrdě pracovat, pokud se chceš zlepšit. Nestane se to jen tak samo od sebe a nikdo to nemůže udělat za tebe. Ale nemusíš se zlepšit hned. Každý malý moment je šance udělat krok směrem, kterým chceš jít. Právě teď máš možnost bojovat a vstát, i když tvůj mozek křičí, abys zůstal v bezpečí a sám. Musíš přestat poslouchat nezdravé věci, které ti tvůj mozek říká, a bojovat za budoucnost, kterou chceš. Nebude to snadné, ale pokud to budeš dělat krok za krokem, budeš v pohodě.“

A ještě by chtěla dodat:

„Žijeme v kultuře okamžitého uspokojení. Znám spoustu lidí, kteří čekají na tu jednu věc, která je okamžitě uzdraví. Ale ta neexistuje. Musíš si vytvořit vlastní budoucnost. Krok za krokem.“

Jsme rádi, že dokázala porazit depresi. I když s úzkostí ještě bojuje, víme, že s odhodláním, které má k dosažení svých cílů, si už nikdy nedovolí spadnout. Pomozte nám změnit svět a podělte se o svůj příběh.

Diskuze