Víte, kolik lidí si sáhne na život? Každých jedenáct minut jeden člověk. Je to hrozné, že? A v roce 2020 se sebevražda stala devátou nejčastější příčinou smrti v Americe. To člověka zamrazí. Ale co je ještě horší, mnohem víc lidí o tom jen přemýšlí.
Když už nejde jen o depresi: 3 varovné signály, které byste neměli ignorovat
Sebevražda je vážný problém a dá se mu předejít. Klíčové je všímat si, být vnímavý a chápat. Sebevražedné myšlenky mají různé kořeny, často souvisí s psychickými problémy jako deprese, bipolární porucha nebo PTSD. Ale jak poznat, že to není „jen“ deprese?
Důležité upozornění: Tenhle článek má jen informativní charakter. Nenahrazuje návštěvu odborníka. Pokud se necítíte dobře, vyhledejte pomoc lékaře nebo psychologa.
1. Stahování se do ústraní
Už se s vámi kamarádi tolik nestýkají? Odmítají pozvání? Možná mají jen těžké období, ale možná se jedná o něco vážnějšího. Deprese a sebevražedné myšlenky vedou k izolaci.
Člověk, který uvažuje o sebevraždě, se nejen vyhýbá přátelům, ale mizí i ze sociálních sítí. Dnes, když díky sociálním sítím můžeme sledovat životy druhých bez nutnosti osobního setkávání, je náhlé ticho důvod k zamyšlení. Najednou nic nesdílí, nekomentuje, jako by zmizel.
Ale stahování se netýká jen sociálního života, ale i osobního. Člověk ztrácí zájem o věci, které ho dřív bavily. Hraní volejbalu, malování, nic z toho už nepřináší radost. Když se k tomu přidají sebevražedné myšlenky, je to o to horší.
2. Sebezničující chování
Studie z Oxfordu ukázala, že existuje silná souvislost mezi psychickými problémy a sebevraždou. Sebezraňování, ať už jde o řezání, vytrhávání vlasů nebo pálení kůže, je varovný signál. Je to, jako by člověk říkal: „Už mi na ničem nezáleží.“
Ale sebezničující chování se netýká jen fyzických zranění. Patří sem i riskantní aktivity, jako skákání z mostu „pro odvahu“ nebo nebezpečná jízda autem. Člověk to dělá proto, že mu život nepřipadá důležitý a rozhodl se ho ukončit.
3. Beznaděj
Ztráta energie a motivace, kterou deprese přináší, může vést k něčemu mnohem horšímu. Člověk s depresí často věci nedokončuje, protože nemá pocit uspokojení, který by ho hnal dopředu. My všichni pokračujeme v tom, co děláme, protože máme pocit, že to má smysl. Když ten pocit chybí, cítíme se zbyteční.
A pak se začnou objevovat myšlenky na beznadějnou budoucnost, a to je živná půda pro sebevražedné myšlenky. Člověka obklopí pocity viny, studu, strachu a bezcennosti. Klesá mu sebevědomí a negativní myšlenky se hromadí. Cítí se jako v dlouhém tunelu, na jehož konci není světlo. Má pocit, že nemá naději na lepší budoucnost, a proto se rozhodne svůj život ukončit.
Zkrátka a dobře, deprese a sebevražda spolu úzce souvisí. Pokud si všimnete stahování se do ústraní, sebezničujícího chování a beznaděje, je pravděpodobné, že se nejedná jen o depresi, ale že člověk uvažuje o sebevraždě. Pokud uslyšíte kamaráda říkat: „Kéž bych byl mrtvý,“ neberte to na lehkou váhu. Může to být vážné volání o pomoc.
Společně můžeme snížit počet sebevražd tím, že budeme vnímavější k rizikovým faktorům a varovným signálům a doporučíme lidem vyhledat odbornou pomoc. Není ostuda říct si o pomoc. Naopak, je to projev síly.