„`html
Někdy se život zamotá tak, že nevíme, kde nám hlava stojí. Přesně v takových chvílích se rádi obracíme k psychologům a terapeutům, kteří nám pomáhají rozmotat klubko myšlenek a pocitů. Ale co dělat mezi jednotlivými sezeními? Zůstat pasivně čekat na další setkání, nebo aktivně pracovat na svém duševním zdraví?
Mohu si mezi sezeními dělat poznámky? Rozhodně ano!
Možná se vám to zdá jako banalita, ale psaní poznámek mezi sezeními s terapeutem může být překvapivě efektivní nástroj. Představte si to jako takový osobní deník, který se prolíná s vaší terapií. Nemusí to být žádné rozsáhlé eseje, stačí pár bodů, pár myšlenek, které vás napadnou. A víte co? Právě tahle obyčejnost je na tom to nejlepší.
Proč si vlastně psát poznámky?
Důvodů je hned několik. Zaprvé, pomáhá to udržet si kontinuitu. Mezi sezeními se nám často spousta věcí vykouří z hlavy. Díky poznámkám si můžeme snadněji vybavit, o čem jsme mluvili, co jsme si uvědomili, a na co bychom se chtěli příště zaměřit. Zadruhé, podněcuje to k hlubšímu zamyšlení. Když si zapisujeme své myšlenky a pocity, nutíme se je verbalizovat, což nám může pomoci lépe jim porozumět. A zatřetí, dává nám to pocit kontroly. Terapie je často proces, který nám připadá, že se děje tak trochu mimo nás. Psaní poznámek nám dává možnost aktivně se do něj zapojit a cítit se jako tvůrce vlastního pokroku.
Co si do poznámek psát?
Fantazii se meze nekladou! Ale pro inspiraci: Zapište si myšlenky a pocity, které vás napadnou po sezení. Co vás zaujalo, co vás překvapilo, co vás rozčílilo? Zaznamenejte si konkrétní situace, ve kterých se vám vybaví témata z terapie. Jak jste reagovali? Co byste udělali jinak? Pište si sny. I ty mohou být cenným zdrojem informací o vašem podvědomí. A nezapomeňte si zapisovat úkoly a postřehy, které vám terapeut zadal. Co jste se měli naučit? Co jste měli vyzkoušet?
Jak na to prakticky?
Zvolte si formu, která vám nejvíce vyhovuje. Můžete si psát do klasického deníku, do počítače, do mobilu… Záleží jen na vás. Důležité je, abyste to dělali pravidelně, ideálně hned po sezení, dokud jsou vaše dojmy čerstvé. A nebojte se experimentovat. Zkuste si psát volně, bez cenzury, bez obav, že se na to někdo bude dívat. Tohle je jen pro vás.
Tak co, zkusíte to? Třeba právě psaní poznámek bude tím malým krůčkem, který vás posune o kousek dál na cestě k duševní pohodě. A pamatujte, i když se vám to zprvu nebude zdát, každý malý krok se počítá. Držím palce!
„`