Víte, jak se říká – jíme, abychom žili, nežijeme, abychom jedli. Jenže co když se to obrátí? Co když se jídlo stane víc než jen palivem, víc než potěšením? Co když se stane… závislostí? Není to žádná legrace, to vám povím.
Závislost na jídle: Kontroverzní téma
O závislostech se mluví v souvislosti s alkoholem, drogami, hazardem. Ale jídlo? Tam už se tváříme, že se nic neděje. Že to prostě jen „ujelo“. Jenže fakt je, že pro spoustu lidí je nekontrolovatelné přejídání realitou, která jim ničí život, kousek po kousku.
Co se vlastně děje v hlavě?
Představte si to jako začarovaný kruh. Stres, smutek, nuda – a hned se natáhne ruka po něčem dobrém. Ono to na chvíli zabere, mozek se odmění dopaminem, cítíte se líp. Ale jen na chvíli. Pak přijde výčitka, pocit selhání a chuť to zase něčím „zahojit“. A jedeme nanovo. Kolotoč se točí a točí.
Biologické faktory: Hrají roli geny, hormonální nerovnováha, nastavení mozku. Nejsme všichni stejní, někdo má k závislostem větší sklony.
Psychologické faktory: Emoce, traumata, nízké sebevědomí. Jídlo se stává berličkou, únikem před nepříjemnými pocity.
Sociální faktory: Tlak společnosti, reklamy, „comfort food“, kultura přejídání. To všechno nám to neusnadňuje.
Kdy už je to problém?
Je těžké stanovit jasnou hranici. Každý občas zhřešíme, dáme si něco navíc. Ale pokud se to děje pravidelně, nekontrolovatelně, pokud vám to ovlivňuje život, vztahy, práci… Pak už je načase zpozornět.
Jak se z toho dostat?
Není to sprint, ale maraton. Cesta plná překážek, ale s dobrým plánem a podporou se to dá zvládnout.
Odborná pomoc: Terapie, nutriční poradenství, psychiatrická péče. Nebojte se vyhledat pomoc, nejste v tom sami.
Změna životního stylu: Pravidelná strava, dostatek spánku, pohyb, odbourávání stresu. Zní to jako klišé, ale funguje to.
Podpora okolí: Rodina, přátelé, svépomocné skupiny. Sdílení je důležité, víte, že na to nejste sami.
A pamatujte, každý malý krůček se počítá. Nevzdávejte to při prvním selhání. Zvedněte se a jděte dál. Stojí to za to.