Možná i ty máš pocit, že dnešní svět je tak trochu na hlavu. Všechno se točí kolem mládí a zdá se, že s každým rokem, který přibude, ztrácíme na „důležitosti“. Bojíme se stárnout, protože to s sebou nese povinnosti, stereotypy a méně spontánnosti. Ale co když ti řeknu, že být „stará duše“, bez ohledu na věk, může být vlastně dar?
Duše stará, tělo mladé: 10 znamení, že v sobě skrýváš víc, než si myslíš
Vzpomeň si na Hayao Miyazakiho a jeho studio Ghibli. V jeho filmech často hrají důležitou roli starší postavy. Vždyť, kdo by zapomněl na Sofii z *Howlova putujícího zámku*? Miyazaki nikdy nechtěl říct, že mládí je to jediné, co se počítá. Právě naopak, věřil, že i ve stáří se dá najít radost a moudrost. Starší Sofie je mnohem činorodější, říká, co si myslí, a je celkově upřímnější. Jak říká klasik, „mládí je sice krásné, ale prd platné“, že jo?
Být „stará duše“ znamená mít takový ten hluboký pohled na život, jaký se získává jen zkušenostmi. Není to o tom, že bys uměl nazpaměť definice z učebnic. Jde spíš o tu schopnost vidět věci v souvislostech a chápat, proč se děje to, co se děje. Je to taková ta „selská inteligence“ – a ta je k nezaplacení.
Jak poznáš, že jsi „stará duše“? Tady je 10 indícií:
1. Hlad po vědomostech, že by se za něj nemusel stydět ani Komenský.
Čteš, sleduješ filmy, setkáváš se s různými kulturami a lidmi a všechno to skládáš dohromady jako puzzle. Každá nová informace tě obohacuje. Nejde ti o to jen tak povrchně klouzat po různých tématech. Ty se do toho ponoříš, zkoumáš a snažíš se to pochopit do hloubky. Proto jsi tak moudrá – protože na tom makáš!
2. Povrchní tlachání tě fakt nebaví.
Řešit počasí nebo co jsi měla k večeři? To fakt ne. Chceš hluboké rozhovory, které tě donutí přemýšlet. Pečlivě vybíráš slova, protože chceš, aby každá myšlenka měla váhu. Jsi skvělý komunikátor, ale občas se cítíš osaměle, když ostatní nestíhají tvému tempu. A to, že se s tebou někdo nebaví o kvantové fyzice neznamená, že je automaticky hloupý, pamatuj! Každý má právo na to, co má rád.
3. Vidíš věci v širším kontextu.
Přemýšlíš o smyslu života, o tom, co znamená být člověkem. Nebojíš se zpochybňovat zaběhlé systémy a instituce. Chceš znát pravdu. Baví tě teorie a „co by kdyby“. Raději se soustředíš na budoucnost a na to, co by se mohlo stát. A neboj se snít ve velkém! Jak se říká, „kdo chce kam, pomozme mu tam“.
4. Seznamování v dnešní době je pro tebe utrpení.
Rychlovky na jednu noc? To je pro tebe španělská vesnice. Mělké flirtování, hry a tahání druhých za nos – to prostě neumíš. Máš svoje zásady a nehodláš z nich slevovat. Nejsi „nesnesitelná“, jen víš, co chceš. A když konečně najdeš někoho, kdo to chápe, nenecháš si ho jen tak proklouznout mezi prsty.
5. Prohlédneš lidi jako sklo.
Lež poznáš na sto honů. Umíš číst v lidech a nenecháš k sobě jen tak někoho. Pečlivě si vybíráš, s kým se budeš stýkat. Proto ti taky každej říká, že jsi přírodní psycholog.
6. Lidi k tobě chodí pro radu.
Obdivují tě za tvou zralost a vidí v tobě vzor. I když sama nemáš život úplně pod kontrolou, umíš i v těch nejchaotičtějších situacích najít nějaké poučení. Lidi si tvých rad cení, protože vycházejí z hluboké sebereflexe.
7. Empatie je tvoje druhé jméno.
Jsi citlivka a dokážeš vnímat emoce druhých lidí. Ráda pomáháš a umíš se vcítit do druhých, proto se na věci umíš podívat z mnoha úhlů. Nenávidíš soudy. Jsi otevřená a srdečná. Jak říkal Hemingway: „Já chápu. To je ten problém. Já chápu pořád. Celý den a celou noc. Zvláště celou noc. Já chápu. Nemusíš se bát.“
8. Potřebuješ čas sama pro sebe.
Samota tě nabíjí. Potřebuješ si v klidu promyslet věci, které se nedají pochopit v hluku davu. Užíváš si chvíle, kdy můžeš být sama se sebou.
9. Těžko zapadáš mezi vrstevníky.
Máš pocit, že jsi od svých vrstevníků světelné roky daleko. Hledáš přátele a partnery, kteří jsou moudří a mají bohaté životní zkušenosti. Nezajímají tě aktuální trendy. Jdeš si svojí vlastní cestou. Lidi tě občas považují za exota, ale ty s tím žiješ, hlavně, že můžeš být sama sebou.
10. A i když se občas cítíš, jako bys nepatřila do tohoto světa, máš v sobě jasno.
Znalosti jsou moc a ty si ceníš toho, že znáš sama sebe, i když to není v souladu s tvou generací. Jsi na sebe hrdá. Uvědomuješ si, že se nemusíš nikomu zpovídat. Prostě jsi. A i když se ti občas zdá, že jsi na téhle cestě sama, víš, že tvůj přístup k životu má v tomhle světě svoje důležité místo. „Staré duše“ mají svoje speciální poslání. Tak se ho neboj přijmout!