Už je to víc než čtyřicet let, co byl autismus oficiálně uznán. A víte co? O autismu se mluví víc než dřív. Naštěstí se o něm většinou mluví s respektem a pochopením. Jenže… stejně se pořád najdou lidi, co šíří nesmysly a mýty. A tím to akorát ztěžují lidem s autismem, aby je ostatní doopravdy pochopili a oni mohli žít plnohodnotný život. Neříkejte, že jste se taky nechali nachytat na nějakou tu „kachnu“? Pojďme se podívat na ty největší.
Autismus: Rozbijme mýty, stavme mosty porozumění
Víte, že za posledních deset let jsme objevili víc planet mimo naši sluneční soustavu než za celou historii dohromady? Jasně, ony tam byly i dřív, jen jsme je neuměli najít. Ale představte si, že by někdo řekl, že je „epidemie“ nových planet! Blbost, že jo? Podobný nesmysl se říká o „epidemii autismu“. Jenže… ono se jen o autismu víc ví. Doktoři, učitelé, rodiče, média – všichni jsou informovanější. Děti, kterých si dřív nikdo nevšímal, teď dostanou správnou diagnózu. Proto se zdá, že autistů přibývá. Dřív se říkalo, že je autista jedno dítě ze sto padesáti. Teď se říká, že jedno z padesáti devíti. A to už je blíž realitě. Takže žádná epidemie, jen se o autismu víc ví a mluví. A to je přece super!
Mýtus o vakcínách
Už jste někdy viděli, jak si někdo vymyslí data do školy? Bohužel to dělají i vědci. Jeden právník si v 90. letech zaplatil studii, která měla očernit vakcíny. Vymyslel si, že vakcíny způsobují autismus. Jenže… u těch dětí se autistické rysy projevily úplně jindy, než dostaly vakcínu. A některé ani autismus neměly! Ale právník si to vymyslel. A někteří rodiče to vzali za pravdu. Říkali si, že když se to stalo ve stejnou dobu, tak to musí souviset. Jenže… to byla náhoda. Za posledních dvacet let vědci z celého světa zkoumali, jestli má očkování vliv na autismus. A nic nenašli. Takže vakcíny autismus nezpůsobují.
Mýtus o „chladných matkách“
Znáte to: „Když máš jen kladivo, všechno vypadá jako hřebík.“ Dřív se nevědělo, co autismus způsobuje, tak si lidi vymýšleli. Jeden ředitel školy srovnával autistické děti s vězni v koncentračním táboře. Říkal, že za to může nedostatek lásky. To je samozřejmě blbost. Děti s autismem mají prostě jiné genetické dispozice. Rodiče dětí s autismem jsou už tak dost pod tlakem. Nemusí ještě poslouchat, že za to můžou oni.
Autismus jako dar
Temple Grandinová, světově uznávaná odbornice na chování zvířat, říká, že za svůj úspěch vděčí autismu. Díky autismu se umí soustředit, všímat si detailů a dívat se na věci jinak. A to je přece super! Jenže… někteří se soustředí jen na to, co je těžké. A špatně chápou slova jako „příčina“, „symptom“ a „podpora“. Proto se někdy mluví o „léčbě“ autismu. Ale autismus se nedá vyléčit. Je to prostě jiné zapojení mozku. A nemělo by se to měnit. Život s autismem je náročný, to ano. Ale hlavně proto, že autisty okolí nechápe a nepodporuje.
Někdy se o sobě pochybujete, že jo? Autisté to mají stejně. V médiích se o autismu mluví většinou pozitivně, což je fajn. Ale někdy se to přehání. Pořád se mluví o autistech, co umí perfektně počítat. Ale co ti, co to neumí? Autismus je hlavně o tom, že vidíte svět jinak. Vnímáte vzorce a detaily, kterých si ostatní nevšímají. Ale ne vždycky je to něco úžasného. Autisté se pak cítí špatně, když nesplňují ta přehnaná očekávání.
Když se řekne autismus, hned se mluví o komunikaci a emocích. Dřív se myslelo, že autisté nemají žádné emoce. Že mají „plochý“ hlas a výraz. Jenže to není pravda. Emocionální empatie mají stejnou, kognitivní menší. Autisté se o vás starají, ale nemusí vždycky poznat, co cítíte a proč. A i když to poznají, nemusí to dát najevo. Ale věřte, že uvnitř to prožívají!
Už jste se někdy ocitli v cizím prostředí? Bylo to stresující, že jo? Pro autisty to platí dvojnásob. Když nikdo nechápe, jak autisté reagují na stres, tak vznikají mýty. Dřív se myslelo, že je autismus forma schizofrenie. A že se projevuje negativním chováním. Dneska víme, že autisté mají často i jiné problémy. Třeba se špatně vyspí, mají úzkosti nebo deprese. Nebo je prostě jen přemůže prostředí. A když nemůžou říct, co chtějí, tak se to projeví navenek. Takže se nenechte zmást. Autismus není o tom, jak vypadá chování. Je o tom, jak se člověk cítí v prostředí, které mu nevyhovuje.
Je těžké najít si nové kamarády, že jo? A někdy se na to člověk vykašle. A pak to vypadá, že o nikoho nestojí. Lidé si myslí, že autisté nechtějí kamarády. A tak je nikdo neoslovuje. Jenže… autisté kamarády chtějí. Jen se jim těžko udržují kvalitní vztahy. Navíc si většina autistů z dětství pamatuje jen šikanu a vyloučení. Proto se radši izolují. Autisté se cítí osaměle, stejně jako my. Potřebují jen kamarády, co je pochopí a budou je podporovat.
Když je těžké najít si kamaráda, tak najít partnera je ještě těžší! Opět tu platí to samé. Lidé si myslí, že autisté nemají zájem o vztahy. Někteří rodiče si to tak moc přejí, že to popírají. Nechtějí si připustit, že jejich děti vyrostou. A tak jim neřeknou nic o vztazích. A tím je akorát připraví na neúspěch. Jenže… autisté chtějí vztahy stejně jako my. Jen je pro ně těžké se v těch vztazích vyznat. Tolik nejasností a očekávání! Proto se radši stáhnou do sebe.
Mýtus o životní dráze
Charitativní organizace, které pomáhají autistům, se zaměřují hlavně na ty, co to mají nejtěžší. To je sice dobře, ale pak si lidi myslí, že všichni autisté jsou na tom stejně. Když se řekne autista, koho si představíte? Malé dítě? Jenže autismus se nedá „vyrůst“. To, že o dospělých autistech se tolik nemluví, neznamená, že neexistují. Proto je důležité, aby se o autismu mluvilo i v dospělosti. Aby autisté měli podporu, i když už nejsou děti. Protože autismus je součástí toho, kdo jsou.
Takže… teď už znáte ty největší mýty o autismu. Příště, až uslyšíte něco o autismu, tak se zamyslete, jestli to náhodou není jen další nesmysl. A co je ještě lepší? Sdílejte tenhle článek! Pomozte nám šířit správné informace a respekt k lidem s autismem. Víte, že šířit správné informace je lepší, než vyvracet ty špatné? Tak pojďte do toho s námi!
Bennett, M., Webster, A. A., Goodall, E., & Rowland, S. (2019). Life on the Autism Spectrum: Translating Myths and Misconceptions into Positive Futures. Springer.