Ax, rodačka z Indiany, vlastním jménem Aislinn, je duše, která se neustále stěhuje a momentálně našla svůj dočasný domov v Kalifornii. Její životní paleta je plná barev – ráda háčkuje, zpívá, tančí a propadá se do světa fantazie a detektivek, ať už v knihách nebo na obrazovce. A má slabost pro sladké, to je fakt. Její cíl? Řidičák a studium psychologie, aby mohla pomáhat druhým. Jak se vidí za pět let? Buď šťastná, nebo… no, sama říká: “Připravuju se na obojí, protože vesmír je chaos a já nemám tušení, co se stane. Nekonečné možnosti.” Ale pod tou vrstvou optimismu se skrývá bojovnice – Ax totiž už léta svádí bitvu s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD), doprovázenou depresí a úzkostmi.
Jizvy na duši: Trauma z dětství
Kořeny Axiných psychických problémů sahají hluboko do dětství. Už samotný začátek byl traumatický – matka se ji pokusila potratit. Po narození byla svědkem fyzického násilí otce na matce i na ní samotné. Rodiče se sice rozvedli, ale brzy se znovu vzali. Matka Ax psychicky a emočně týrala, protože ji nikdy nechtěla. A vztah s mladším bratrem? Katastrofa. Nekolikrát se pokusili navzájem zabít, dokud do toho nevstoupila policie a nedoporučila terapii. První pokus ale selhal – terapeutka neměla dostatečné vzdělání a Ax se cítila ještě hůř. Naštěstí se jí nakonec podařilo najít kvalitní odbornou pomoc a začala se uzdravovat.
„Mokrá postel do dvanácti let a neustálý pocit ohrožení“
Symptomy PTSD Axin život zkomplikovaly už v raném věku. „Mokrá postel až do dvanácti let,“ svěřuje se. „Lekám se, když se někdo moc rychle pohne. Když se zdá, že je někdo jen trochu naštvaný nebo se na něco hodně soustředí, jsem v hyper-pohotovosti, všechno vnímám ostřeji, jsem úzkostná a třesu se. Mám pravidelné panické ataky a silnou sociální úzkost. Nechci vypisovat všechny symptomy, ale tohle jsou ty hlavní.“ Kvůli tomu všemu se stala apatickou, jen aby přežila. A navíc se z ní stal agresivní a podrážděný člověk, neustále vyhledávající konflikty. V minulosti se dokonce pokusila o sebevraždu.
Hledání cesty ze tmy
Kvůli ochranným mechanismům, které si vytvořila, měla jen málo přátel. Ostatní se jí vyhýbali, protože se cítili zastrašeně. A Ax to bylo jedno. „V tu dobu mi to bylo úplně jedno, byla jsem téměř úplně apatická vůči všemu, byl to můj způsob přežití,“ vzpomíná. Zlom nastal, když se naučila techniky uzemnění, které jí pomohly lépe zvládat stresové situace. Opustila toxické prostředí a začala se o sebe starat. Čerpá inspiraci z tipů, které nachází na Tumblru, a obklopuje se přáteli, kteří ji podporují. Dnes je Ax pozitivnější a cítí se svobodnější.
Naděje umírá poslední
A na závěr vzkaz od Ax? „Je to klišé, ale zvládneš to. Jsi silnější, než si myslíš. Poslouchej mě: Ty to dokážeš. Najdi si svoje šťastné místo a drž se ho zuby nehty. Použij ho k tomu, abys se vyhrabala z jakékoli situace a NEVZDÁVEJ SE!“
Ax si toho prožila opravdu hodně a my doufáme, že s pomocí terapie konečně najde štěstí. A nezapomeňte, Ax se s vámi chce podělit o svůj Tumblr: taureanfandomtrashartist. Pomozte nám šířit povědomí o duševním zdraví sdílením svých příběhů. Pokud ty nebo někdo, koho znáš, potřebuje bezpečné místo, kde se může svěřit a získat radu, přidejte se do facebookové skupiny Mental Illness Recovery Series Group.