Už jste někdy přemýšleli nad tím, proč se někomu daří v podstatě ve všem, na co sáhne? A jiný se zase trápí i s úkoly, které by se na první pohled zdály jednoduché? Možná za tím stojí něco, čemu se říká obecná inteligence – faktor ‚g‘.
Charles Spearman a zrod faktoru ‚g‘
Charles Spearman, britský psycholog a statistik, se na začátku 20. století rozhodl podívat na zoubek lidské inteligenci. Zkoumal výsledky různých testů – od matematiky po hudební cítění – a všiml si jedné zajímavé věci: lidé, kteří byli dobří v jednom testu, měli tendenci být dobří i v ostatních. Neříkám, že to platilo stoprocentně, ale trend byl jasný. A tak Spearman přišel s teorií, že existuje cosi jako obecný intelektuální faktor, faktor ‚g‘, který ovlivňuje naši schopnost učit se, řešit problémy a adaptovat se na nové situace. Jinými slovy, takový všeobecný „šikovnostní“ potenciál.
Co vlastně ten faktor ‚g‘ je?
Představte si to jako takovou baterku. Čím víc je nabitá, tím víc energie máte na všechno. Ať už je to luštění sudoku, učení se cizímu jazyku, nebo třeba jen pochopení složitého návodu na sestavení nábytku. Faktor ‚g‘ je tedy základní mentální energie, která pohání naše kognitivní schopnosti.
Ale pozor, neznamená to, že jsme jen souhrn tohoto jednoho faktoru. Spearman sám uznal, že existují i specifické schopnosti. Někdo je prostě lepší v matematice, jiný má zase talent na jazyky. Ale faktor ‚g‘ je ten základ, který nám umožňuje rozvíjet tyto specifické talenty. Taková startovací čára pro náš intelektuální rozvoj.
Kritika a pohledy jiných odborníků
Samozřejmě, s takovouto teorií se objevila i vlna kritiky. Někteří odborníci tvrdili, že inteligence je příliš komplexní na to, aby se dala zredukovat na jeden jediný faktor. Jiní zase poukazovali na to, že Spearmanova metodologie má určité nedostatky. A tak se začaly objevovat alternativní teorie, jako například teorie mnohonásobné inteligence Howarda Gardnera, která tvrdí, že existuje hned několik typů inteligence – od lingvistické po hudební. Každý z nás má silné stránky v různých oblastech. Což, ruku na srdce, zní celkem logicky, že?
A co to znamená pro nás?
No, možná nic, a možná taky hodně. Záleží, jak se na to díváte. Pokud věříte, že existuje obecná inteligence, pak můžete se snažit ji rozvíjet – učit se nové věci, řešit hádanky, číst knížky. A když vám něco nejde, tak si aspoň můžete říct, že to není proto, že jste hloupí, ale prostě jen potřebujete posílit ten faktor ‚g‘. Ale pokud jste spíš zastánci teorie mnohonásobné inteligence, pak se soustřeďte na to, v čem jste dobří, a rozvíjejte své specifické talenty. Ať už je to cokoliv. Důležité je, abyste se cítili dobře a dělali to, co vás baví. Protože, jak se říká, hlavně s rozumem!