Už jste se někdy cítili pod tlakem, protože jste měli pocit, že musíte naplnit nějaké očekávání? Takové to „Musíš to zvládnout, jsi přece…“ nebo naopak „Tohle se od tebe ani nečeká, jsi přece…“. Někdy to ani nemusí být řečeno nahlas, stačí to viset ve vzduchu.
Claude Steele a hrozba stereotypu
Fenoménem, který se těmito pocity zabývá, je takzvaná hrozba stereotypu. Ačkoliv ten termín zní dost vědecky, v reálném životě ho zažíváme mnohem častěji, než si myslíme. Claude Steele, sociální psycholog, tomuto tématu věnoval velkou část své kariéry a jeho výzkumy jsou opravdu fascinující. O co tedy jde?
O co se jedná?
Hrozba stereotypu nastává, když se jedinec ocitne v situaci, kde je vystaven riziku, že potvrdí negativní stereotyp spojený s jeho sociální skupinou. Představte si třeba studentku techniky v převážně mužském kolektivu, která se chystá psát důležitý test. Nebo fotbalistu tmavé pleti, který má kopat penaltu v rozhodujícím zápase. I když jsou oba kompetentní a dobře připravení, strach z potvrzení negativního stereotypu (že ženy jsou horší v matematice, nebo že fotbalisté tmavé pleti jsou méně psychicky odolní) může negativně ovlivnit jejich výkon. Jinými slovy – sekne je to, mají trému.
Jak to ovlivňuje náš výkon?
Ten mechanismus je vlastně docela jednoduchý. Když se bojíme, že potvrdíme nějaký stereotyp, začneme se na to víc soustředit. A čím víc se soustředíme na to, abychom neudělali chybu, tím spíš ji uděláme. Je to takové začarované kolo. Navíc to snižuje kapacitu naší pracovní paměti, takže máme menší šanci se správně rozhodovat a efektivně řešit problémy. Zní to absurdně, ale je to realita. Jako když se vám někdo kouká přes rameno, když zrovna něco děláte – hned jste nervóznější a uděláte víc chyb.
Co s tím můžeme dělat?
Naštěstí existují způsoby, jak hrozbu stereotypu zmírnit. Především je důležité si uvědomit, že existuje a jak funguje. Když víme, že za naším selháním nemusí stát naše neschopnost, ale spíš externí tlak, můžeme se s tím lépe vyrovnat. Další možností je zaměřit se na naše silné stránky a úspěchy. Připomenout si, že nejsme jen reprezentanti nějaké skupiny, ale hlavně individuality s vlastními schopnostmi a dovednostmi. A v neposlední řadě je důležité budovat podpůrné prostředí, kde se lidé cítí bezpečně a oceňováni bez ohledu na jejich původ nebo pohlaví. Protože jak se říká, v jednotě je síla, a to platí i v boji proti stereotypům.