Začátky jsou těžké, to známe všichni. Ať už jde o novou práci, sport, nebo… terapii. První sezení s terapeutem může být obzvlášť stresující. Sedíte tam, naproti někomu, koho vidíte poprvé v životě, a máte mu svěřit ty nejniternější myšlenky a pocity. Kde ale začít? Co říct? A jak se vůbec chovat?
Co říct terapeutovi na začátku? Upřímnost jako základ
Neexistuje žádný univerzální návod, jak „správně“ začít terapii. Ale jedno je jisté: upřímnost je klíčová. Terapeut není kouzelník, potřebuje vaši pomoc, aby vám mohl pomoct. Zkuste se tedy zamyslet nad tím, co vás vlastně trápí a proč jste se rozhodli vyhledat odbornou pomoc.
Kde začít:
Nemusíte mít hned přesný plán. Klidně začněte tím, co se vám honí hlavou zrovna teď. Možná se cítíte úzkostně, smutně, nebo jste jen zmatení a nevíte, kam směřujete. Důležité je, abyste terapeutovi dali vědět, proč jste tam.
Nebojte se mluvit o všem:
Terapie je prostor pro vás. Nemusíte se bát souzení, ani kritiky. Terapeut je tam od toho, aby vás vyslechl a pomohl vám se zorientovat ve vašich pocitech. I když se vám některé myšlenky zdají hloupé, nebo trapné, nebojte se je vyslovit. Často se právě v těchto „maličkostech“ skrývá jádro problému.
Připravte se na otázky:
Terapeut se vás bude ptát. Hodně se ptát. Na vaše dětství, na vztahy, na práci, na sny, na všechno možné. Nemusíte mít hned odpovědi na všechno. Důležité je, abyste se snažili být co nejupřímnější. A pokud na něco nechcete odpovídat, máte na to právo. Terapie je proces a budování důvěry trvá nějaký čas.
A co když nevím, co říct?
To se stává. Zkuste si představit, že mluvíte s dobrým kamarádem, kterému důvěřujete. Zkuste si vybavit situaci, která vás v poslední době nejvíce rozčílila, rozesmutnila, nebo jinak ovlivnila. A popište ji terapeutovi tak, jak ji cítíte vy. I to je dobrý začátek.
Terapie je cesta. Není to sprint, ale maraton. A stejně jako u maratonu, i tady je důležité se dobře připravit a nebát se požádat o pomoc, když to potřebujete. S dobrou upřímností a ochotou se otevřít, můžete dojít hodně daleko.