Vzpomínáte si na dobu, kdy byl svět jedna velká hromada barevných kostek a všechno se dalo strčit do pusy? Nebo na nekonečné „proč?“ a snahu pochopit, jak funguje rádio? Možná si myslíte, že dospělost je jen o placení účtů a vybírání hypotéky, ale co když to nejdůležitější, co se v dospělosti děje, probíhá uvnitř naší hlavy?
Čtyři kroky k dospělosti mysli: Jak (a kdy) jsme se změnili?
Už jste někdy slyšeli o Jeanu Piagetovi? Tenhle pán si kdysi dávno řekl, že se podívá na to, jak se vyvíjí myšlení u dětí. A světe div se, přišel na to, že to má svoje zákonitosti. Představte si to jako takovou cestu od úplného mimina, co kouká na ruce, až po puberťáka, co řeší existenciální otázky. A víte co? Možná, že ty jeho teorie platí i pro nás, dospělé. Pojďme se na to mrknout zblízka!
Krůček první: Senzomotorické období (0-2 roky) – Svět očima a pusou
Představte si ten naprostý chaos! Miminko se narodí a všechno je nové, neznámé. A jak to poznává? Hlavně svými smysly a pohybem. Všechno se zkoumá pusou, chrastítko se třepe, dokud nevydá zvuk. A taky je to doba obrovského egocentrismu. Ne, že by ty děti byly nějak zlé, prostě ještě nechápou, že svět se netočí jenom kolem nich. A víte co? Je to vlastně hrozně roztomilé, když se ten malý uzlíček snaží dosáhnout na tu hračku, i když na ni nedosáhne. Důležité je, že se snaží!
Druhý level: Předoperační stadium (2-7 let) – Hrajeme si na dospělé
Konečně začínáme mluvit! Ale logika jde stranou. To je doba, kdy se hraje na doktora, na maminku a tatínka, na princezny a rytíře. Děti používají symboly, kreslí obrázky a začínají chápat, že ta fotka je vlastně máma. A pak přijde ten čas nekonečných otázek. „Proč je tráva zelená? Proč ptáci létají? Proč musím spát?“ Připravte se, bude to jízda!
Krok třetí: Konkrétní operace (7-11 let) – Už chápu, jak to funguje!
Hurá, logika! V tomto období začínají děti chápat, že když přelijete vodu z úzké sklenice do široké, tak jí ve skutečnosti není víc. Egocentrismus ustupuje a nastupuje sociocentrismus. Děti začínají chápat vztahy mezi lidmi, umí lépe klasifikovat věci a baví je sbírat známky (nebo cokoliv jiného). Je to doba, kdy se svět stává srozumitelnějším místem.
A finále: Formální operace (11+ let) – Abstraktní myšlení a hledání smyslu života
A jsme u toho! Schopnost abstraktního myšlení, řešení složitých problémů, uvažování o budoucnosti. To je doba, kdy se teenager zamýšlí nad smyslem života, píše básně o lásce a nenávisti a bojuje za spravedlnost (alespoň ve své hlavě). A víte co? Je to skvělý pocit, když si uvědomíte, že dokážete myslet v souvislostech a vidět věci z různých úhlů pohledu.
A co dál? Po tomto stadiu už Piaget konkrétní vývojové stupně nedefinoval. A víte proč? Protože dospělost je tak trochu divoká jízda. Měníme se neustále, učíme se novým věcem, objevujeme sami sebe. A to je přece na tom to nejlepší, no ne?