Říká se, že sekera zapomene, ale strom si pamatuje. Moudrá slova, viďte? A sakra pravdivá, zvlášť když jde o výchovu. Rodiče, ať už chtějí nebo ne, nás formují od malička. Jenže, co když nám to formování trochu… ujede? Jak moc nás dětství vlastně ovlivňuje a co s tím můžeme sakra dělat?
Dědictví dětství: Jak nás formovala výchova a co s tím můžeme dělat
Stěny rodinného domu nás občas můžou pěkně uvěznit. Znáte to, když se doma řvalo kvůli každé prkotině? Nebo když slova bolela víc než rány? Možná jste se pak schovávali v koutě a přáli si být neviditelní. Jenže, co když se to, co jsme zažili, zažralo hluboko pod kůži?
Když vztek přechází z generace na generaci
Možná jste si přísahali, že nikdy nebudete jako vaši rodiče. Že nikdy nebudete křičet, urážet, prostě opakovat ty samé chyby. Jenže ouha, někdy se tyhle věci vloudí do podvědomí a ani nevíme jak, a už jedeme ve stejných kolejích. Jak se říká, jablko nepadá daleko od stromu, i když si myslíme opak.
Už v roce 1971 si jeden kanadský psycholog, Albert Bandura, všiml, že se chování učíme pozorováním a napodobováním. Bohužel, to platí i pro ty špatné věci. Viděli jste rodiče, jak se hádají, třískají dveřmi a lítají talíře? Dost možná na to budete mít tendenci reagovat stejně, když se vám někdo postaví. A pak se třeba v zrcadle zhrozíte: „Sakra, já se chovám úplně jako máma/táta!“
Teplo domova, nebo ledová sprcha?
Byli vaši rodiče „hřejiví“ a milující? Takoví, co vás obejmou, pochválí a dají najevo, že vás mají rádi? Zní to jako samozřejmost, ale bohužel, ne všichni rodiče to umí. Někdy jsou prostě emočně nedostupní. Vzpomeňte si na Moniku z Přátel a její matku Judy. Samá kritika, žádná podpora. A co to s Monikou udělalo? Měla nízké sebevědomí a hledala útěchu v jídle. A tak to často bývá. Hledáme sluníčko tam, kde nám ho kdysi chybělo. Jenže ta zima, co jsme zažili v dětství, se nás drží jako klíště.
Víte, že rodičovská vřelost je spojená s tím, jak se nám daří v dospělosti? I v padesáti letech se to na nás podepisuje. Můžeme mít problémy se stresem, sklony k depresím a hledat úlevu v alkoholu nebo drogách. Protože co si budeme povídat, když se o nás nikdo nestaral, ani nevíme, jak se o sebe postarat sami.
A s chladnou výchovou se pojí další bolestivá věc: odmítnutí. Pamatujete si, kdy jste se cítili, že vás rodiče nepřijímají? Možná jste jim ukázali obrázek a místo pochvaly jste dostali jen odseknutí. Možná jste chtěli obejmout, ale byli jste posláni pryč. Pro dítě to může znamenat jen jedno: „Nejsem dost dobrý.“ A tenhle pocit si pak vlečeme s sebou do dospělosti.
Odborníci říkají, že odmítnuté děti si nevěří, zanedbávají se a sabotují si život. Naučí se odmítat sami sebe. Ale víte co? Není to pravda! A dobrý terapeut vám s tím může sakra pomoct. Protože zasloužíte si cítit se dobře.
Když je sladkého moc…
Jasně, ne všichni rodiče jsou chladní a odmítaví. Někteří naopak zahrnují děti láskou, dárky a obdivováním. Jenže i tady platí, že všeho moc škodí. Někdy totiž zapomenou, že děti potřebují i nějaké ty hranice a pravidla. Chtějí být za každou cenu kamarádi, a tak jim dovolí koukat na televizi celý den, neřeší úkoly a cpou je sladkostmi před obědem. Zní to jako sen každého dítěte, ale… vedou takoví rodiče k tomu, že z dětí vyrostou vyrovnaní a úspěšní dospělí? Vzpomeňte si na děti z továrny na čokoládu Willyho Wonky. Veruca dostala všechno, na co si vzpomněla, Mike trávil dny u televize, Augustus se necukroval a Violet pořád žvýkala žvýkačku.
Když dítě dostane všechno, co chce, chybí mu sebekázeň, má špatné sociální dovednosti, je sebestředné a náročné. A taky se cítí nejistě, protože mu chybí hranice a vedení. Takové děti pak můžou mít i problémy ve škole. Proč by se snažily, když na ně nikdo nic neočekává?
Rodiče to možná myslí dobře, chtějí dát dětem to, co sami neměli. Ale ve skutečnosti jim prokazují medvědí službu.
Takže, co si z toho vzít? Dětství nás ovlivňuje. Ať už máme děti, nebo ne, měli bychom si to uvědomit. Pokud si myslíte, že vám dětství dodnes ovlivňuje život, neváhejte vyhledat odbornou pomoc. A zamyslete se: poznáváte se v některém z těch příkladů? Myslíte si, že výchova sehrála roli v tom, kým jste dnes?
Chcete vědět víc o tom, jak dětství ovlivňuje váš život? Zjistěte, jak ovlivňuje to, jak projevujete lásku!
Zdroje:
Chen, Y., Kubzansky, L. D., & VanderWeele, T. J. (2019). Parental warmth and flourishing in mid-life. Social Science & Medicine, 220, 65–72.
Dalimonte-Merckling D, Williams JM. Parenting styles and their effects. In: Encyclopedia of Infant and Early Childhood Development. Elsevier; 2020:470-480. doi:10.1016/B978-0-12-809324-5.23611-0
Masud S, Mufarrih SH, Qureshi NQ, Khan F, Khan S, Khan MN. (2019). Academic performance in adolescent students: the role of parenting styles and socio-demographic factors – a cross sectional study from Peshawar, Pakistan. Front Psychol. 10:2497. doi:10.3389/fpsyg.2019.02497
Zimmermann, J. J., Eisemann, M. R., & Fleck, M. P. (2008). Is parental rearing an associated factor of quality of life in adulthood? Quality of Life Research: An International Journal of Quality of Life Aspects of Treatment, Care and Rehabilitation, 17(2), 249–255.