Už jste se někdy zamýšleli nad tím, proč vás trápí úzkost? Někdy kořeny sahají hlouběji, až do dětství a způsobu, jakým jsme byli vychováváni. Pojďme se společně podívat na 7 signálů, které naznačují, že za vaši úzkost může právě dětství.
Dědictví úzkosti: 7 znamení, že za to může dětství
Možná se vám to bude zdát zvláštní, ale to, jak nás formovala rodina, má na náš život obrovský dopad. A někdy to, co se nám v dětství zdálo normální, může být spouštěčem úzkostí v dospělosti. Tak co, jdeme na to?
1. Jste k sobě až moc kritičtí
Stává se vám, že se neustále šťouráte ve svých chybách a kritizujete se i za maličkosti? Možná je to tím, že jste vyrůstali s rodiči, kteří viděli jen to špatné. Prostředí, kde si rodiče všímají jen nedostatků dítěte, se na něm může podepsat tak, že i ono pak vidí jen ty své. A víte co? Podle Iancu, Bodnera a Ben-Ziona (2015) je sebakritika úzce spojená se sociální úzkostí. Když se něco pokazí, máte tendenci vinit sami sebe, i když za to třeba vůbec nemůžete. Být k sobě až moc tvrdý prostě není nic platné, naopak to úzkost jen posiluje.
2. Trpíte nízkým sebevědomím
Srovnávali vás rodiče s ostatními dětmi? Pak jste se asi cítili méněcenní. A to je přesně ten problém! Když vyrůstáte v prostředí, kde vás neustále s někým porovnávají, vaše sebevědomí trpí. Můžete se cítit špatně, protože máte pocit, že jste zklamali očekávání rodičů. A to se s vámi táhne dál životem, protože máte strach, že nikdy nebudete dost dobří. A z toho se samozřejmě úzkost jen hrne.
3. Vidíte všechno černě
Máte pocit, že vám rodiče vždycky říkali, jaká je krutá realita a abyste se připravili na nejhorší? Pokud ano, je dost možné, že to ovlivnilo vaše myšlení. I když je normální zvážit i nejhorší scénář, nemělo by to být to jediné, na co se soustředíte. Neustálé negativní myšlenky můžou vyvolat úzkost. A jak říkají Rood, Roelofs, Bögels a Alloy (2009), opakované negativní myšlení je často spojené s příznaky úzkosti.
4. Bojíte se, co si o vás druzí pomyslí
Zdá se vám, že rodiče mají na všechno a na všechny negativní poznámky? Mít kritické rodiče může mít na dítě velký dopad. Pokud vás už od malička vychovávají lidé, kteří se neustále někoho dotýkají, můžete mít problém s obavami a strachem z toho, co si o vás druzí pomyslí, a také ze strachu, že se vám budou smát. Může to být ve formě poznámek jako „Přestaň s tím, vypadáš směšně“ nebo „Nemyslím si, že bys to měl zkoušet, ostatní se ti budou smát“. Důraz rodičů na názory ostatních může být spojen se sociální úzkostí kvůli zaměření na názory ostatních namísto zdůrazňování sociálních iniciativ a rodinné družnosti (Bögels, van Oosten, Muris a Smulders, 2001).
5. Jste až moc opatrní
Připomínají vám rodiče hned jako první potenciální nebezpečí, když zmíníte jakékoliv téma? Nebo vás také neustále kontrolují, když nejste poblíž? Pokud máte příliš ochranitelské rodiče, je tu šance, že budete příliš opatrní. Je to proto, že příliš ochranitelští rodiče podmiňují děti v mladém věku, aby si dávaly pozor na všechno. Může to vést k určitému znepokojení a strachu z věcí, které nám nejsou známy. I když může být občas užitečné být příliš opatrný, může to vést i k úzkosti.
6. Bojíte se vztahů
Odkud tento strach pochází? Může pocházet z toho, že máte zanedbávající rodiče, nebo že jste vyrůstali v rozdělené rodině. Proč? V případě zanedbávajících rodičů to může podnítit myšlenku, že vás partner také zanedbá. V případě vyrůstání v rozdělené rodině to může vést k myšlence, že vaše navázané vztahy mohou mít podobný výsledek.
7. Nevěříte si
Podle Crosby Budinger, Drazdowski a Ginsburg (2012) jsou pochybnosti rodičů o kompetencích dítěte spojeny s rizikem úzkostných poruch u dětí. Rodiče, kteří se více vyjadřují pochybovačnými komentáři, mohou také vést k tomu, že děti budou v dospělosti pochybovat samy o sobě. Otázky jako „Dělám to správně?“ nebo „Myslím, že to nezvládnu“ jsou příklady pochybností o sobě samém, které mohou vést k úzkosti u těchto jedinců.
Ztotožňujete se s některým z těchto znamení? Dejte nám vědět, co si myslíte. I když toto jsou některé ze znamení úzkosti způsobené různými výchovnými prostředími, může jich být mnoho dalších. Pokud máte nějaké zkušenosti mimo znamení zmíněné v tomto článku, neváhejte se s námi podělit, rádi si vaše zkušenosti poslechneme.
Zdroje:
Bögels, S., van Oosten, A., Muris, P. and Smulders, D., 2001. Familial correlates of social anxiety in children and adolescents. Behaviour Research and Therapy, 39(3), pp.273-287.
Crosby Budinger, M., Drazdowski, T. and Ginsburg, G., 2012. Anxiety-Promoting Parenting Behaviors: A Comparison of Anxious Parents with and without Social Anxiety Disorder. Child Psychiatry & Human Development, 44(3), pp.412-418.
Iancu, I., Bodner, E. and Ben-Zion, I., 2015. Self esteem, dependency, self-efficacy and self-criticism in social anxiety disorder. Comprehensive Psychiatry, 58, pp.165-171.
Rood, L., Roelofs, J., Bögels, S. and Alloy, L., 2009. Dimensions of Negative Thinking and the Relations with Symptoms of Depression and Anxiety in Children and Adolescents. Cognitive Therapy and Research, 34(4), pp.333-342.