„`html
Život se s námi občas nemazlí. Přináší radost, ale i bolest. A ta bolest je o to silnější, když se dotkne těch nejzranitelnějších – dětí. Ztráta blízkého je zkušenost, která otřese dospělým světem, natož tím dětským. Jak ale malým duším v takové situaci podat pomocnou ruku? Jak je provést tím nejtěžším obdobím tak, aby se s tím dokázaly vyrovnat a nezůstaly s tím samy?
Truchlení není nemoc, ale proces
Zapomeňte na to, že by se děti měly „rychle oklepat“ nebo „na to zapomenout“. Truchlení je přirozená reakce na ztrátu a má svůj čas. Každý truchlí jinak, dospělí i děti. Nesnažte se potlačovat emoce, ani ty své, ani ty dětské. Buďte jim průvodcem, nikoli soudcem.
Co se děje v dětské duši?
Děti truchlí jinak než my, dospělí. Jejich pozornost je krátkodobá, emoce proměnlivé. Smutek se může střídat se hrou, pláč se smíchem. To neznamená, že netruchlí! Jen to prožívají po svém. Důležité je vytvořit bezpečný prostor, kde mohou své pocity vyjádřit, a to i neverbálně. Někdy stačí jen být nablízku.
Jak jim můžeme pomoci?
Žádný univerzální návod neexistuje, ale pár tipů vám může usnadnit orientaci v této složité situaci.
Mluvte o tom otevřeně a upřímně
Vyhýbání se tématu smrti situaci nezlepší. Použijte jednoduchá, srozumitelná slova. Nelžete dětem a neříkejte, že „babička usnula a už se neprobudí“. To může vést k úzkostem a strachu ze spánku. Řekněte pravdu, ale přizpůsobte ji věku dítěte. Důležité je, aby chápalo, co se stalo.
Nechte je projevit emoce
Pláč, vztek, smutek – to všechno je v pořádku. Nesnažte se je utěšovat slovy „neplač“ nebo „buď silný“. Místo toho je obejměte a řekněte, že je vám líto, co se stalo. Nechte je mluvit o svých pocitech, a pokud mluvit nechtějí, respektujte to. Důležité je, aby věděly, že se na vás mohou kdykoliv obrátit.
Vytvořte rituály
Rituály pomáhají zpracovat ztrátu. Může to být zapálení svíčky, prohlížení fotografií, vyprávění příběhů o zesnulém, nebo návštěva hrobu. Dovolte dětem, aby se na rituálech podílely a zapojily svou kreativitu. Například mohou nakreslit obrázek nebo napsat vzkaz.
Buďte trpěliví
Truchlení je maraton, ne sprint. Nečekejte, že se dítě „uzdraví“ za týden nebo dva. Potřebuje čas a vaši podporu. Buďte trpěliví a neustále mu dávejte najevo, že je milované a že na to není samo. A nezapomeňte, že i vy máte právo truchlit. Nechte si pomoci od blízkých a odborníků, pokud to potřebujete. Jen tak budete moci být oporou i pro své děti.
„`