Hele, ruku na srdce, na tohle nikdo z nás nechce myslet. Děti a deprese? To přece nejde dohromady! Jenže… ono to jde. A je setsakramentsky důležité o tom mluvit a přestat si nalhávat, že se to našich dětí netýká. A proto jsme se na to podívali zblízka.
Dětská deprese: Mýty, které ničí životy
Když se řekne „dětství“, představíme si pastelky, hřiště a smích. Bezstarostné roky plné objevování a radosti. Jenže pro některé děti je to jinak. Deprese si najde cestu a ukradne jim tu nevinnost. A tehdy potřebují své rodiče víc než kdy jindy. Potřebují lásku, oporu a ujištění, že bude líp. Ale co když právě rodiče, ať už z nevědomosti nebo popírání, situaci ještě zhorší? Co když se nechají zmást mýty o dětské depresi? Pojďme se na ty nejčastější podívat a jednou provždy je vyvrátit.
1. „Děti nemůžou mít deprese, to je nemoc dospělých!“
Na první pohled to dává smysl, že jo? Dítě nemá starosti, nemusí řešit hypotéku, politiku ani nákupy. Jen se učit a hrát si. Ale tak jednoduché to není. Průzkumy ukazují, že nemalé procento dětí, a to i těch úplně malých, má emocionální problémy. Jak je to možné? Deprese totiž není jen o životních strastech. Má biologický základ. Mozek deprimovaných dětí reaguje na stresové hormony podobně jako mozek dospělých. A ty „šťastné chemikálie“ jako serotonin a dopamin? Ty se s věkem taky neřídí. Navíc, každý prožíváme věci jinak. Co se nám dospělým zdá jako malichernost, může být pro dítě obrovská rána. Takže i když si myslíme, že by děti depresi mít neměly, bohužel můžou.
2. „To je jenom období, ono to samo přejde.“
Pamatujete, jak jste jako děti sbírali Pokémon karty nebo chtěli nosit jenom červené tričko? To jsou ty dětské „úlety“. Ale deprese, to je něco jiného. Jasně, dítě může být pár dní mrzuté, když nedostane zmrzlinu. Ale dlouhodobý smutek bez zjevné příčiny, to už je signál, který byste neměli ignorovat. Neléčená deprese se totiž může táhnout jako červená nit celým životem a zhoršovat se. Studie ukazují, že dětská deprese může vést k úzkostem, závislostem, problémům se zákonem a celkově horšímu zdraví v dospělosti. Stejně jako s fyzickými nemocemi – deprese je nemoc a potřebuje se léčit. Nenechali byste zlomenou nohu srůst samotnou, tak nečekejte, že se zlomená duše uzdraví bez pomoci.
3. „To je tím zatraceným mobilem!“
Slyšeli jste to už milionkrát. Bolí tě v krku? Za to může ten mobil! Máš hlad? Za to může ten mobil! Jsi smutný? Opět ten mobil? No, tak jednoduché to není. Výzkumy sice ukazují, že mezi používáním mobilu a depresí u dětí existuje souvislost, ale není to tak, že by samotný mobil depresi způsoboval. Spíš to bude tím, co děti na mobilu dělají. Kyberšikana, srovnávání se s ostatními na sociálních sítích, izolace – to všechno může symptomy deprese zhoršit. Ale pokud je dítě celkově šťastné, samotné hraní na mobilu z něj depresivního člověka neudělá. Místo zákazu mobilu zkuste víc času trávit společně bez obrazovek. Piknik v parku, kino, pizza večer – aby dítě vidělo, že se dá bavit i jinak.
4. „To není deprese, to je jenom lenost!“
Deprese se ráda schovává za masku lenosti. Dítě se válí v neuklizeném pokoji, nečeše se, nosí špinavé oblečení. A rodič automaticky řekne: „Ty jsi líný!“ Ale uvnitř té „líné“ hlavy se odehrává složitý proces. Naše myšlenky, emoce a motivace regulují chemické látky v mozku. A když se tyhle látky dostanou mimo rovnováhu, mozek nepracuje správně, zpomalí se, chybí mu energie. Zkuste si vzpomenout na den, kdy jste byli strašně unavení. Chtěli jste jen ležet a i sprcha byla moc. Deprimovaná mysl se tak cítí pořád. Únava, zpomalené pohyby, nedostatek energie, potíže s jednoduchými úkoly – to všechno jsou fyzické symptomy deprese. Takže když dítě nedokáže uklidit pokoj, pomoct s domácností nebo se sejít s kamarády, není to jen lenost. A oni to pravděpodobně vědí, přejí si, aby se mohli zvednout a něco dělat, ale jejich mozek jim v tom brání. Takže nekřičte, že jsou líní. Zeptejte se, jestli jim není těžko. Ujistěte je, že jste tu pro ně a že je máte rádi, ať se děje cokoliv.
5. „Když s ním půjdu k psychologovi, nacpou ho práškama.“
Psychiatři si dvakrát rozmyslí, než dětem předepíšou léky. Většinou léčba spočívá v návštěvách psychologa a různých terapiích, nejčastěji kognitivně-behaviorální terapii (KBT). KBT pomáhá zlepšit myšlení a chování dítěte, zvyšuje schopnost zvládat problémy, zlepšuje komunikaci a reguluje emoce. Studie ukazují, že KBT snižuje riziko návratu depresivních symptomů. Ale v těžkých případech je medikace nezbytná. Psychiatři pečlivě zvažují dávkování, sledují vývoj a upřednostňují co nejnižší dávku. A pamatujte: jako rodič budete vždy informováni o léčebných metodách a budete se podílet na rozhodování. Důležité je brát rady odborníků vážně a zvážit všechny možnosti.
6. „Když má moje dítě deprese, jsem špatný rodič.“
V některých případech rodiče opravdu mohou ovlivnit duševní zdraví svých dětí. Jsou to extrémní situace: násilí, zneužívání, zanedbávání, svědectví násilí v rodině, pokus o sebevraždu v rodině, rozvod nebo autoritářský styl výchovy. Ale pokud nic z toho na vás nesedí, pokud se snažíte být dobrý rodič a dělat dítě šťastným, znamená to, že jste špatný rodič, když má vaše dítě deprese? Samozřejmě že ne! Jak už jsme zmínili, deprese má spoustu příčin, především biologických. Nemůžete být zodpovědní za chemii v mozku svého dítěte. Důležité je, že se snažíte porozumět jeho problémům, že uděláte vše pro to, abyste mu pomohli, a že se snažíte ze všech sil, i když možná nevíte jak. A to z vás dělá dobrého rodiče.
Doufám, že jste si tenhle článek přečetli jen ze zájmu. Ale pokud jste rodič a máte podezření (nebo víte), že vaše dítě má deprese, je mi moc líto, čím procházíte. Chci, abyste věděli, že se to může zlepšit a zlepší. Čtěte a učte se o dětské depresi, abyste ji aspoň zkusili pochopit, dejte dítěti najevo, že za ním stojíte, a najděte dobrého terapeuta, který vám i vašemu dítěti pomůže. Buďte tu pro něj a nikdy neztrácejte naději!
Děkuji za přečtení! Napsala: Stela Košić
- 8 příznaků deprese u dítěte (pro rodiče)
- 7 příznaků deprese způsobené dětstvím
- Jak dětství ovlivňuje vaše duševní zdraví
- 7 příznaků úzkosti způsobené dětstvím
- 5 způsobů, jak mluvit o depresi s rodiči
Zdroje použité v článku:
- Clark, M.S., Jansen, K.L. & Cloy, J.A. (2012). Treatment of childhood and adolescent depression. American Family Physician, 86(5), 442-8.
- Kraus, C., Castrén, E., Kasper, S. & Lanzenberger, R. (2017). Serotonin and neuroplasticity – Links between molecular, functional and structural pathophysiology in depression. Neuroscience and Biobehavioral Reviews, 77, 317-326. doi: 10.1016/j.neubiorev.2017.03.007.
- Luby, J.L., Heffelfinger, A., Mrakotsky, C., Brown, K., Hessler, M. & Spitznagel, E. (2003). Alterations in stress cortisol reactivity in depressed preschoolers relative to psychiatric and no-disorder comparison groups. Archives of General Psychiatry, 60(12), 1248-55. doi: 10.1001/archpsyc.60.12.1248.