Znáte to, když vám někdo leze na nervy, protože se chová vyloženě „na palici“ a ještě se tím chlubí? Ignoruje pravidla, lže, podvádí a vy se jen ptáte, co ho k tomu vede? Možná se podíváme na zoubek něčemu, co se nazývá disociální porucha osobnosti, a zkusíme pochopit, kde se berou lidé, pro které slovo empatie zřejmě neexistuje.
Co je disociální porucha osobnosti?
Disociální porucha osobnosti (dříve známá jako asociální porucha) je charakterizována trvalým nerespektováním práv druhých. Jedinci s touto poruchou se často chovají impulzivně, nezodpovědně a bez ohledu na následky svého jednání. Místo aby se řídili společenskými normami, dělají si, co chtějí, a ostatní je zkrátka musí zkousnout. Někdy je to prostě „život“, že jo?
Jak se pozná někdo s disociální poruchou?
Nejde o to, že se někdo občas zachová sobecky. Klíčové je, že se jedná o trvalý vzorec chování, který se projevuje už v dětství nebo adolescenci. Typické rysy zahrnují lhaní, krádeže, vandalismus, šikanu, útěky z domova a problémy se zákonem. V dospělosti se k tomu může přidat neschopnost udržet si práci nebo závazky, agresivní chování, podvody a manipulace s ostatními. Zkrátka, život s nimi je často jako na horské dráze bez bezpečnostních pásů.
Proč se někdo takto chová?
Odpověď není jednoduchá. Stejně jako u mnoha jiných psychických poruch, i zde hrají roli genetické predispozice a vlivy prostředí. Děti vyrůstající v dysfunkčních rodinách, které zažívají zneužívání nebo zanedbávání, mají vyšší pravděpodobnost, že se u nich disociální porucha vyvine. Dalším faktorem může být nedostatečný rozvoj morálního usuzování a absence empatie.
Dá se s tím něco dělat?
Léčba disociální poruchy je náročná, protože jedinci s touto poruchou si často neuvědomují, že mají problém, a nejsou motivovaní ke změně. Psychoterapie, zejména kognitivně-behaviorální terapie, může pomoci jedincům naučit se lépe ovládat své impulzy a chování. Někdy se používají i léky k léčbě přidružených problémů, jako je deprese nebo úzkost. Důležitá je i podpůrná terapie pro rodinu a blízké jedince s touto poruchou, kteří se s jejich chováním musí vyrovnávat. Někdy to prostě vyžaduje hodně trpělivosti a pevné nervy.
Disociální porucha v reálném životě
Případy z praxe často ukazují, jak moc může tato porucha ovlivnit život jedince i jeho okolí. Od drobných podvodů po závažné trestné činy, disociální porucha zanechává hluboké stopy. Důležité je si uvědomit, že nejde jen o „zlé“ lidi, ale o jedince s psychickou poruchou, kteří potřebují odbornou pomoc. A někdy i my, kteří se s nimi setkáváme, potřebujeme pochopení a podporu, abychom se s jejich chováním dokázali vyrovnat.