Tak co, už vás někdy napadlo, že si vlastně tak trochu pořád na něco hrajeme? A teď nemyslím, že se snažíme někoho obalamutit, ale spíš, že v různých situacích nasazujeme různé masky. V práci jsme profesionálové, doma zase starostliví partneři a rodiče. A co takhle se na chvíli zastavit a ty role si prozkoumat? Přesně k tomu vybízí dramaterapie.
Dramaterapie: Hraní rolí jako cesta k sebepoznání
Slyšeli jste o tom už? Je to metoda, která využívá divadelní techniky – improvizaci, pohyb, práci s hlasem a další – k tomu, abychom lépe porozuměli sami sobě a svému okolí. Žádný strach, nemusíte být herecké hvězdy! Jde spíš o to, uvolnit se a zkusit se na chvíli vcítit do někoho jiného. Třeba do postavy, kterou si sami vymyslíte, nebo do nějaké archetypální figury.
Jak to funguje v praxi?
Představte si, že jste na workshopu dramaterapie. V místnosti je skupina lidí, cítíte mírnou nervozitu. Vedoucí vám zadá jednoduchý úkol – máte si vybrat předmět a zahrát s ním krátkou scénku. Někdo si vezme šálu a stane se z ní had, někdo si vybere židli a představuje si, že je to trůn. A najednou se začnou dít věci! Vstupujete do rolí, improvizujete, smějete se. Zkoušíte si věci, které byste si jindy nedovolili. A to je právě ten gró – prozkoumáváte nové možnosti, uvolňujete emoce, které jste třeba dlouho potlačovali. Jako když spadnete do králičí nory, ale bez pocitu úzkosti.
Pro koho je dramaterapie vhodná?
Upřímně? Pro každého. Pokud máte chuť na sobě pracovat, lépe se poznat, zlepšit komunikaci nebo se jen trochu odvázat a vypnout od každodenních starostí, dramaterapie by vás mohla bavit. Pomáhá třeba s odbouráváním stresu, zvyšováním sebevědomí a zlepšováním vztahů. Není to žádná věda, spíš taková hravá cesta k sobě samému. A kdo si hraje, nezlobí, že jo?
Kde ji zkusit?
Dneska už se nabízí spousta kurzů a workshopů. Stačí trochu pohledat na internetu. Zkuste se podívat po certifikovaných dramaterapeutech ve vašem okolí. A nezapomeňte – nejdůležitější je otevřít se novým zážitkům a nebát se udělat ze sebe blázna. Protože právě v tomhle „bláznění“ se často skrývá to největší sebepoznání.