Už jste někdy přemýšleli nad tím, jak se cítí ten, kdo vás učí? Kdo vám předává vědomosti a formuje pohled na svět? Učitelé. Denně čelí výzvám, o kterých se nám, sedícím v lavicích nebo dávno po škole, ani nesnilo. A to vše má dopad – nejen na ně, ale i na jejich žáky.
Duševní zdraví učitelů a jeho vliv na studenty
Možná si řeknete, že učitel je profese jako každá jiná. Ale zkuste si představit: třicet hlav, každá s jinými potřebami, problémy, energií. Do toho neustálý tlak na výsledky, administrativu a občas i nezájem ze strany rodičů. Není divu, že syndrom vyhoření číhá za rohem. A víte, co je na tom nejhorší? Že to všechno se promítá do výuky.
Když je učitel vyhořelý…
…poznáte to. Jeho hodiny ztrácí jiskru, stává se podrážděným, méně trpělivým. Místo motivace cítíte spíš demotivaci. A to, co by mělo být radostí, se stává povinností. Studenti to vycítí jako nic. A to se pak těžko učí, co si budeme povídat.
Jak to ovlivňuje studenty?
Víc, než si možná myslíte. Učitel, který je v pohodě, dokáže v žácích zapálit vášeň pro učení. Dokáže je motivovat, povzbudit, ukázat jim, že i chyby jsou cesta k cíli. Ale vyhořelý učitel? Ten je spíš odradí. A tak se stává, že i talentované děti ztrácí chuť a motivaci. A to je přece škoda, ne?
Takže, až příště potkáte svého učitele, zkuste se na něj usmát. Možná mu to zrovna udělá radost. A kdo ví, možná i jemu trochu pomůžete.