Vzpomínáte si na ten pocit, když jste jako děti leželi v trávě a sledovali mraky? Nebo na vůni lesa po dešti? Možná jste si to ani neuvědomovali, ale už tehdy na vás příroda blahodárně působila. A víte co? Dělá to pořád. Jen jsme na to v tom shonu nějak zapomněli.
Ekopsychologie: Když se psychologie potkává s přírodou
Ekopsychologie není žádná věda z Marsu. Je to vlastně celkem jednoduchá myšlenka: naše psychická pohoda je úzce spjata s tím, jak se chováme k planetě a jak se cítíme v přírodě. Když se cítíme odtržení od přírody, trpí nejen planeta, ale i my sami.
Co si pod tím představit?
No, třeba takhle: cítíte se vyčerpaní? Zkuste si vyrazit na procházku do lesa. Potřebujete se uklidnit? Posaďte se k potoku a poslouchejte jeho šumění. Zní to jako klišé? Možná. Ale funguje to! A věda to dokazuje.
Ekopsychoterapie: Terapie s vůní lesa
Ekopsychoterapie jde ještě o krok dál. Využívá přírodní prostředí jako součást terapeutického procesu. Žádné sterilní kanceláře, ale stromy, louky, voda… prostě příroda taková, jaká je. A je úžasná!
Jak to probíhá?
Představte si rozhovor s terapeutem v lese, meditaci u jezera, cvičení všímavosti v trávě. Každý terapeut má svůj vlastní přístup, ale cíl je vždy stejný: pomoci vám najít cestu k sobě samému prostřednictvím přírody.
Není to žádná instantní spása. Ale možnost, jak se propojit s něčím větším, než jsme my sami. A možná tak i najít odpovědi, které jsme hledali v sobě.