Tak co, taky máte občas pocit, že se točíte v kruhu? Že makáte, snažíte se, a stejně stojíte na místě? V práci, ve vztazích, v osobním rozvoji… je to jedno. Ten pocit, že to jde šnečím tempem, že byste už dávno měli být dál. Znám to. A myslím, že nejsem sama.
Frustrace z pomalého pokroku: Realita terapeutické změny
Jo, terapie. Skvělá věc. Minimálně se to říká. Ale co když už tam docházíte nějaký ten pátek a ten kýžený „aha moment“ pořád nikde? Co když se spíš cítíte hůř, protože se hrabete v minulosti a vidíte, kolik chyb jste udělali? Co když máte pocit, že se s terapeutem jen donekonečna opakujete, ale zlepšení v nedohlednu?
Proč to trvá tak dlouho?
No, protože změna není sprint, ale maraton. A navíc, život není lineární. Nečekejte, že budete postupovat krok za krokem podle nějakého předem daného plánu. Spíš to bude jako chůze po horách – jednou jdete do kopce, jednou z kopce, občas narazíte na slepou uličku, občas si musíte odpočinout. A hlavně, každý jsme jiný. Někdo potřebuje víc času, někdo míň. Někdo se s tím pere sám, někdo potřebuje průvodce.
Co s tím?
Neházejte flintu do žita! Ten pocit frustrace je normální. Znamená to, že vám na tom záleží, že se snažíte. Ale taky to znamená, že je čas zastavit se a podívat se na to z jiného úhlu. Zkuste tohle:
- Buďte trpěliví: Řím taky nepostavili za den.
- Oslavujte malé úspěchy: I malý krůček vpřed je krůček vpřed. Všimli jste si, že už tolik nevybuchujete vztekem? Skvělý! Pochvalte se.
- Mluvte o tom: Řekněte to terapeutovi. Nebojte se vyjádřit svou frustraci. Terapeut vám může pomoct najít nové cesty.
- Přijměte, že pokrok není vždy viditelný: Někdy se změny dějí uvnitř vás a vy je zatím nevnímáte. Důvěřujte procesu.
A hlavně, nezapomeňte: Jste silní. A zvládnete to. Protože život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš. Ale i ty hořké kousky k něčemu jsou. Učí nás. Posouvají nás. Dělají nás silnějšími.