Hraniční porucha osobnosti… diagnóza, která nahání hrůzu. Ale je to oprávněné? Kniha „I hate you, don’t leave me“ (v překladu „Nenávidím tě, neopouštěj mě“) od Jerolda Kreismana a Hala Strause už léta patří k bibli těm, kteří se s touto problematikou setkávají – ať už jako pacienti, nebo terapeuti. Ukazuje, že za složitými projevy se skrývají lidé, kteří si zaslouží pochopení a pomoc.
Hraniční porucha: Příběh odvahy a naděje
Během své praxe, vzpomíná Jerry (J), byl pojem hraniční poruchy teprve definován. Mnoho jeho kolegů se těmto pacientům vyhýbalo, viděli v nich jen potížisty. On naopak vnímal jejich statečnost a vnitřní boj.
Věda a hraniční porucha: Co už víme a co nám stále uniká?
Hraniční porucha osobnosti je jedním z nejvíce vědecky zkoumaných duševních onemocnění. A přesto zůstává mnoho otázek nezodpovězených. Ptáme se: Které otázky dosud nenašly uspokojivou odpověď?
Proč je tak těžké říct „Máš hraniční poruchu“?
Terapeuti se často bojí sdělit pacientovi tuto diagnózu. Jak pacienti reagují? A jak se s touto informací konstruktivně vyrovnat? Zkrátka a dobře, jak to říct a co dělat potom?
Život s hraniční poruchou: Je naděje na zlepšení?
Pacienti s hraniční poruchou se často bojí, že se nikdy nezlepší. Jaká je prognóza a co můžeme očekávat od psychoterapie? Vždyť nikdo nechce žít s tím pocitem beznaděje nadosmrti.
Rodina a hraniční porucha: Co potřebují pacienti od svých blízkých?
Rodiny pacientů s hraniční poruchou se často potýkají s chaosem a konflikty. Co tito pacienti skutečně potřebují od svých partnerů a příbuzných? Klíčem je podle odborníků empatie a trpělivost.
Impulzivita: Jak ji ovládnout?
Co mohou pacienti dělat, aby získali kontrolu nad svými destruktivními impulzy? Existují techniky, které pomáhají zvládat návaly emocí a zabránit unáhleným činům.
Chronické sebevražedné myšlenky: Jak se s nimi vyrovnat?
Jak se může pacient s hraniční poruchou, který dlouhodobě touží po sebevraždě, s touto chronickou suicidalitou vyrovnat? Není to lehké, ale rozhodně to není nemožné.
J: Sebevražedné myšlenky mohou sloužit jako jakási „výmluva“ pro to, aby se člověk nesnažil zlepšit. Místo toho, aby se pokoušel řešit problémy, je lákavé si říct: „Stejně se zabiju.“ Psychoterapie a někdy i léky mohou pomoci s motivací. Časem sebevražedné myšlenky obvykle ustoupí. Je to běh na dlouhou trať, ale stojí za to.
Černobílé vidění: Jak se naučit tolerovat „odstíny šedi“?
Jak se projevuje tzv. „splitting“ a jak pacient pozná, že se v něm nachází? Co může udělat pro to, aby dokázal tolerovat „odstíny šedi“ místo černobílého vidění? Protože život není jen černý a bílý.
Co číst dál?
„Sometimes I act crazy“ je kniha, která se zaměřuje na každodenní problémy pacientů s hraniční poruchou a nabízí praktické tipy pro jejich zvládání. Existuje další kniha, kterou byste doporučili?
Téma hraniční poruchy je nesmírně obsáhlé. Ale je něco, na co jsem se vás nezeptal a co byste chtěl zmínit? Protože každý příběh si zaslouží být vyslyšen.