Občas se to stane, co si budeme povídat. Sedíte v kavárně, pozorujete lidi a říkáte si: „Ten vypadá tak nějak… zvláštně. Asi introvert.“ Nebo: „Ta je hrozně nervózní, to bude sociální úzkost.“ Jenže víte, jak to doopravdy je? Mícháme často hrušky s jablky, a to se týká i introverze a sociální úzkosti.
Introvert, nebo jen úzkostný? Jak rozeznat skutečný rozdíl
Na první pohled se to může zdát podobné. Oba se vyhýbají společnosti, oba jsou spíš tiší a nenápadní. Ale ďábel se skrývá v detailu, a tady se skrývá v příčině.
Proč vlastně oba preferují samotu?
Introvert? Ten nabírá energii o samotě. Mezi lidmi se sice občas pobaví, ale dlouhodobě ho to spíš vyčerpává. Potřebuje klid, hluboké rozhovory s pár blízkými lidmi, a ne povrchní tlachání na velkých večírcích. Je to pro něj jako dobíjení baterek. Vyhýbá se zbytečnému plýtvání energií.
Úzkostný člověk? Tam je to úplně jiná písnička. Strach z odsouzení, z odmítnutí – to je ten pravý důvod, proč se vyhýbá společnosti. Hluboko uvnitř cítí nejistotu a mindráky, a proto se raději stáhne. Paradoxně to může být i extrovert s úzkostí! Prostě se bojí, co si o něm ostatní pomyslí.
Tichošlápci? Ale proč?
Introvert? Už jsme si řekli, že small talk ho moc nebere. Pokud je ve velké skupině, kde se vedou jen povrchní rozhovory, raději mlčí. Nemá potřebu se zapojovat do něčeho, co mu nic nedává.
Úzkostný člověk? Tady se jedná o opravdový strach. Bojí se, že řekne něco hloupého, že bude odsouzený, že se ztrapní. Chybí mu sebevědomí, a proto raději mlčí. Je to obranný mechanismus.
Arogantní nebo jen… nepochopení?
V dnešní době se cení extrovertní chování. Hlučný, otevřený, plný energie – to je ideál, že? Takže když někdo sedí v koutě, mlčí a netváří se kdovíjak nadšeně, může to působit divně. „Co je s ním špatně? Nechce se s námi bavit?“ ptají se extroverti, kteří to nechápou.
Úzkostný člověk vypadá vážně, možná až nepřístupně. Ale ve skutečnosti je jen paralyzovaný strachem a touží po přijetí a lásce.
Introvert? Ten je prostě sám sebou. Klidný, přemýšlivý, otevřený hlubokým rozhovorům, ale rozhodně ne povrchnímu tlachání. Nic víc, nic míň.
Takže, jak to vidíte? Už je vám to jasnější? Můžete být introvertní s úzkostí, to se nevylučuje. Důležité je uvědomit si rozdíl a popřípadě s tou úzkostí něco dělat. Protože i introvert si zaslouží žít naplno a s radostí!