„`html
Stalo se to. Něco, co vám změnilo život. Ať už je to dávná vzpomínka, nebo nedávná událost, nosíte to v sobě. A možná se ptáte, jak o tom mluvit. Kdy? Komu? A hlavně, jak to udělat bezpečně a s respektem – k sobě i k druhým.
Proč vůbec mluvit?
Někdy stačí to jen v sobě dusit, že jo? Ale víte co? To je jako s papiňákem. Čím déle to držíte pod pokličkou, tím větší je riziko výbuchu. Mluvit o traumatu není jednoduché, ale může to být cesta k uzdravení. K uvolnění té obrovské energie, která vás drží v šachu. Je to, jako když se konečně nadechnete po dlouhém ponoru. Ale pozor, není to sprint, je to maraton. A ne každý den je na ten maraton ten správný čas.
Kdy je ten správný čas?
To je sakra dobrá otázka. Neexistuje univerzální odpověď. Zeptejte se sami sebe: Cítím se teď dost silná/ý? Mám okolo sebe lidi, kterým důvěřuju a kteří mě podrží, i když se mi rozklepou kolena? Jsem připravená/ý na to, že ne každý to pochopí, nebo že mi to dokonce budou zlehčovat? Pokud na většinu otázek odpovíte ano, tak možná ten čas nastal. Ale poslouchejte svoje tělo. To vám napoví nejlépe.
Komu to říct?
Víte, mluvit o traumatu s každým na potkání, to je jako chodit s otevřenou ránou po ulici. Hledáme někoho, kdo má empatii v malíčku, kdo umí naslouchat bez odsuzování a kdo drží tajemství pod zámkem. Může to být blízký přítel, rodinný příslušník, terapeut, podpůrná skupina. Hlavní je, aby to byl někdo, u koho se cítíte bezpečně a kdo vás neodsoudí, i kdyby se vám při vyprávění třásl hlas a tekly slzy proudem.
Terapeut – profík na slovo vzatý
Někdy je nejlepší volbou profík. Terapeut je jako zkušený průvodce po minovém poli vaší duše. Pomůže vám se zorientovat, najít správný směr a překonat překážky. Nebojte se toho. Není to žádná ostuda. Je to projev síly a odhodlání postavit se svým démonům čelem.
Jak o tom mluvit?
Neexistuje správný nebo špatný způsob. Důležité je mluvit pravdivě a upřímně. Nebojte se být zranitelní. To, že se vám klepe hlas, je v pořádku. To, že se vám derou slzy do očí, je normální. Dejte si čas. Nechte si prostor. A hlavně, buďte k sobě laskaví. Zasloužíte si to.
Nastavte si hranice
Předem si promyslete, co chcete sdělit a co si chcete nechat pro sebe. Máte právo na to, abyste si chránili svoji zranitelnost. Nemusíte vyprávět všechno do detailu. Důležité je, abyste se cítili komfortně a v bezpečí. Pokud se vám v průběhu vyprávění začne dělat špatně, zastavte se. Nadechněte se. A řekněte, že to pro dnešek stačí.
Mluvit o traumatu je proces. Je to cesta. A na té cestě nejste sami. Existuje spousta lidí, kteří vám rozumí a kteří vás podpoří. Neostýchejte se vyhledat pomoc. Je to projev síly, ne slabosti. A pamatujte si, nejste sami.
„`