Pamatujete si na větu, kterou jsme slýchali jako děti: „Co tomu řeknou lidi?“ To byla taková zaklínací formule, co? Konec diskuse, hotovo, tečka. „To si na sebe nevezmeš!“ „To o ní/něm nemůžeš říct!“ „Tohle studovat nebudeš, s tím se neuživíš!“ „Sousedi/farnost/rodina budou v šoku!“ A víte co je na tom nejlepší? Většinou to říkali lidi, co tvrdili, že jim na názoru ostatních vůbec nezáleží. Paradox, že?
Jsi otrokem cizích názorů? 8 znamení, že se až moc staráš o to, co si myslí ostatní
Pojďme se podívat, jestli náhodou nehraješ podle not, co ti napsal někdo jiný. Třeba se v tom najdeš a řekneš si: „Hele, tak takhle už fakt ne!“
1. Neustále potřebuješ, aby tě ostatní chválili a uznávali
Chceš, aby tě měl každý rád? Máš pocit, že ty ani tvoje práce nejsou dost dobré, dokud to někdo nepotvrdí? Možná máš prostě strašnou potřebu po tom, aby tě někdo poplácal po zádech. A tak děláš věci, co tě nebaví, jdeš s davem, jen abys nebyl za exota. Víš co? Nesmysl!
Kdybys věděl, že jsi fajn, že máš svoji cenu a že jsi prostě dost dobrej takovej, jakej jsi, nepotřeboval bys to slyšet od ostatních. Ono by to vycházelo z tebe. Stejně se nezavděčíš všem. Zasloužíš si uznání, ale nejlepší je, když ho najdeš sám v sobě. Buď na sebe pyšnej a oslavuj svoje úspěchy, aniž bys čekal na něčí razítko.
2. Nedokážeš říct „NE“
Od toho, že nedokážeš říct bezdomovci, že nemáš drobné, až po to, že jdeš na akci s kamarády, i když jsi unavená. Automaticky se cítíš povinnej kývnout, i když to jde proti tobě. Bojíš se, že je zklameš, že budeš „špatnej člověk“.
Bojíš se, že když je odmítneš, přestanou tě mít rádi a vážit si tě. Společnost nás naučila, že máme „dávat, dokud to nebolí“. Jenže my musíme něco nechat i pro sebe! Naučit se říct pevné „NE“ je stejně důležité jako nadšené „ANO“. Jak řekl Casey Imafidon, aby ses cítil šťastnější, musíš se soustředit na vnitřek, ne na vnějšek. Máš právo říct „NE“.
3. Nevyjádřuješ svůj skutečný názor
Když řekneš to, co si opravdu myslíš, máš pocit, že ti srdce vynechá úder? Ale ne v tom dobrým slova smyslu? Radši mlčíš, když máš jiný názor než ostatní? Bojíš se, jak to vezmou, co si o tobě pomyslí. Že tě zesměšní za to, že se odvažuješ být jiný.
Když se nedokážeš vyjádřit, stavíš ostatní nad sebe. Jejich názory jsou najednou důležitější než tvoje, protože „co by tomu řekli lidi?“. Neustále se cenzuruješ, abys nikoho neurazil.
4. Krutě se kritizuješ
Jsi pravděpodobně lepší člověk, než si myslíš, ale asi bys nevěřil cizinci z internetu, že? Ale možná bys dal na kamaráda nebo rodinu. Jenže ani ti tři dohromady nemají šanci proti tomu destruktivnímu kritikovi, co ti bydlí v hlavě. Rozebíráš úplně všechno, co děláš, proč to děláš, jak to uděláš, kdy a kde, a stejně se odsoudíš za to, že nejsi dost dobrej.
Jsi perfekcionista a tyhle nereálné požadavky nevycházejí z toho, že chceš být dobrý ve své práci nebo v životě. Ty chceš, aby tě lidi měli rádi a obdivovali tě. Bojíš se odmítnutí. Máš strach, že lidi uvidí, že jsi si v něčem nejistej. Jenže když tě odmítnou, máš pocit, že je konec. Málokdy jsi spokojenej s tím, kdo jsi a jak to děláš, protože se na sebe díváš očima ostatních.
5. Omlouváš se, i když jsi nic neudělal
Máš potřebu usmiřovat a omlouvat se, i když jsi nic neprovedl? Vidíš se v roli usmiřovatele a všech těch obětí, co to obnáší, i když to vlastně nechceš? Potřebuješ říct promiň, aby se atmosféra uklidnila a lidi se mohli bavit o něčem jiném.
Být usmiřovatelem je dobré a omlouvat se, když uděláš chybu, je zdravé. Ale když se omlouváš, i když jsi nic neudělal, nebo se vzdáváš toho, co máš rád, jen aby ses zalíbil, to už zdravé není. Bojíš se, že tě vyhodí ze společnosti. Nechceš nikoho zklamat. Může to být pozůstatek z dysfunkčního dětství nebo z toxického vztahu. Je v pořádku se omluvit, ale nemůžeš na sebe brát břemena a zodpovědnost druhých ve jménu míru.
6. Máš problém si nastavit a dodržovat hranice
Postavit se za sebe, když jsi to dlouho nedělal, nebo jsi to nikdy nedělal, může být stejně těžké, jako se zbavit nějakého toxického zlozvyku. A to není žádný odsudek. Někteří z nás museli být bez hranic, aby přežili v těžkých podmínkách, a to je v pořádku. Je v pořádku dělat to, co potřebuješ, abys přežil.
Když už ti ale tahle strategie nepomáhá, musíš se ji odnaučit. Může ti dělat problém si nastavit hranice a pak je dodržovat. Máš pocit, že od sebe lidi odstrkuješ, ale je to naopak. Nastavuješ tím zdravý vztah a projevuješ úctu a sebeúctu. Taky ti to pomáhá se nestarat o názory ostatních, protože nemáš co dokazovat.
7. Neřídíš se svou intuicí
Intuice je dar, který nám pomáhá se rozhodnout, co potřebujeme, co chceme a najít pravdu. Dá se trénovat a posilovat. Když jsme s ní v souladu, jsme v souladu sami se sebou. A věci, co byly důležité, najednou nejsou a my se můžeme posunout dál.
Intuice říká „ano“ nebo „ne“. Je to pocit, který nedokážeš vždycky popsat slovy, ale prostě ho cítíš. Když ho ignorujeme a jdeme s davem, i když se nám to nezdá, nestaráme se o sebe a stavíme ostatní nad nás. Tím nám záleží na tom, co si o nás druzí myslí, víc než na našem vlastním názoru. Když intuici neposloucháme, může to mít dopad i na naši bezpečnost.
8. Snažíš se číst myšlenky
Někteří si přejí umět číst myšlenky, jiným je to jedno. Rozdíl je v tom, že ti první mají problém vyjádřit svůj názor a radši by věděli, co si o nich ostatní myslí, nebo co mají udělat, aby se jim zalíbili. Moc přemýšlejí a tráví spoustu času tím, že se snaží zjistit, co si o nich druzí myslí, což vede k zbytečné paranoie a stresu.
Většinou je to ztráta času, jak ví ta druhá skupina. Buď se zeptají přímo, nebo se rozhodnou, že je to zbytečné, protože vlastně nezáleží na tom, co si o nich druzí myslí. Jasně, číst myšlenky by mohlo být super, ale je to vyčerpávající a nezdvořilé. Radši čti knížky a obchodní podmínky, ne cizí myšlenky, které nemůžeš ovlivnit.
Tenhle článek si z nikoho nedělá legraci. Jsme sociální tvorové a zpětná vazba nám pomáhá růst, učit se a žít v harmonii. Potřebujeme se navzájem. Jenže když ti moc záleží na názoru ostatních, stane se něco strašného: tvá duše se začne dusit a mizet. Je hrozný, když chceš být vidět a slyšet, ale strach z toho, že budeš autentickej, ti brání a ovládá tvůj život. Bude to trvat, ale můžeš se naučit míň se starat o to, co si o tobě myslí druzí, a víc se zaměřit na to: „Co si o tom myslím já?“