Život občas píše scénáře, které jsou daleko od ideálu. Kompletní rodina s mámou a tátou je sice krásná představa, ale realita bývá složitější. Co se ale stane, když jeden z rodičů chybí? Jak se absence mámy nebo táty podepisuje na křehké dětské duši? Není to jednoduché téma, ale je důležité o něm mluvit.
Když chybí máma nebo táta: Jak se absence rodičů podepisuje na dětské duši
Profesor Edward Kruk, odborník na rodinné a dětské otázky z University of British Columbia, se tomuto tématu dlouhodobě věnuje. Jeho slova o dopadu absence otce (ale i matky) na děti jsou alarmující. Zaměřuje se na dopady odebrání otců ze života dětí a vůbec dopady absence otce na děti.
Co to vlastně znamená „absence rodiče“?
Podle Kruka nejde jen o fyzickou nepřítomnost. Jde o celkový deficit, o prázdnotu, která vzniká, když chybí ten důležitý pilíř v životě dítěte. Ať už je to z jakéhokoliv důvodu – rozvod, úmrtí, nebo třeba situace, kdy rodič prostě není ochoten se na výchově podílet.
Jak to ovlivňuje děti? Není to jen o smutku?
Bohužel, dopad je daleko hlubší. Kruk upozorňuje na fyzické i psychické problémy, které se u dětí, kterým chybí rodič, objevují častěji. A co je ještě horší, takové děti jsou náchylnější k zneužívání.
A co dospělí? Zapomene se na to?
Absence rodiče se s námi táhne i do dospělosti. Kruk tvrdí, že nejvíce depresí trpí dospělí, kteří jsou odloučeni od svých dětí. Mluví dokonce o „epidemii sebevražd“ mezi otci, kteří byli od svých dětí odtrženi rozhodnutím soudu, aniž by existovaly důvody jako násilí nebo zneužívání. To je dost silné kafe, co říkáte?
A co děti ze stejnopohlavních rodin? Je to srovnatelné?
V těchto rodinách je situace specifická. Často totiž dochází k tomu, že dítě je odloučeno nejen od jednoho z primárních pečovatelů, ale i od jednoho ze svých biologických rodičů. Takže trpí absencí hned dvou klíčových osob.
Jak se to stane, že je rodič „odcizen“ dítěti?
Nejčastěji za to může nefunkční právní systém, který jednoho z rodičů od života dítěte odstaví. Dalším faktorem je manipulativní rodič, který v dítěti pěstuje nenávist vůči druhému rodiči a nakonec i vůči sobě samému.
Proč je tak důležité, aby dítě mělo vztah s oběma rodiči?
Kvůli optimálnímu vývoji ve všech směrech: fyzickém, psychickém, sociálním i duchovním. Je to základní potřeba, kterou bychom dětem měli dopřát.
Proč děti „zlobí“, když se rodiče rozcházejí?
Často je to snaha udržet rodinu pohromadě. Nebo je to reakce na konflikty mezi rodiči a strach ze ztráty jednoho z nich. Je to volání o pomoc.
Co můžeme udělat, abychom tomu zabránili?
Nejdůležitější je sdílet péči o děti, ať už před rozvodem, nebo po něm. A také je potřeba změnit zákony tak, aby odcizování dítěte rodiči bylo považováno za formu zneužívání. Protože přesně o to jde.