Když hokejová brankařka opustí led navždy: Jak se komunita vyrovnává se ztrátou a stigma duševního zdraví
Představte si to ticho. Ne to ticho po gólu, ale to, které zalehne stadion, když se dozvíte zprávu, která vám vyrazí dech. Ztráta někoho, kdo zářil na ledě, někoho, koho jste obdivovali, je rána, která se hojí jen velmi těžko. A když se k tomu přidá stigma spojené s duševním zdravím, je to jako ledová tříšť v otevřené ráně.
Hledání slov, když slova nestačí
Ztráta Laury Taylor, skvělé brankářky z University of British Columbia, otřásla celou komunitou. Její odchod nebyl jen ztrátou sportovního talentu, ale i ztrátou inspirace pro mladé sportovce, které trénovala a mentorovala. Devět měsíců poté se pozůstalí stále snaží pochopit, jak se s takovou ztrátou vyrovnat. Jak uctít památku ženy, která tak moc znamenala?
Je to jako hledat jehlu v kupce sena – hledat slova útěchy, když sami cítíte, že vám došly. Člověk se ptá: Můžeme někoho vinit? Je chyba v nás, že jsme si ničeho nevšimli? Odpovědi neexistují a možná právě to je na tom to nejtěžší.
Tři body zlomu a jak je překonat
Studie z roku 2010 se zabývala tím, jak se komunity vyrovnávají s krizemi, jako je tato. A zjistila zajímavé věci. Lidé mají tendenci hledat viníka, i když je to tak, jak to je. Hledáme někoho, na koho ukázat prstem, abychom pochopili to nepochopitelné.
Druhý bod zlomu je rozpor mezi potřebou podpory a touhou po vyvození odpovědnosti. Někdo potřebuje objetí, někdo chce slyšet „to se nemělo stát“. A pak je tu ještě třetí věc – jak mají reagovat ti, kteří stojí v čele? Mají být silní a říct, že to zvládneme? Nebo mají ukázat, že je to bolí stejně jako nás?
Je to těžká role. V takových chvílích je důležité, aby i ti „silní“ dokázali říct: „Potřebuju pomoc.“ Protože i oni jsou jen lidé.
Uzdravení v komunitě: Vzpomínka na Lauru Taylorovou
Na UBC se na počest Laury Taylorové koná zápas s názvem „Mental Health Awareness Game“. Tým UBC Thunderbirds vyřadí její dres s číslem 29 a bude se diskutovat o duševním zdraví. Univerzita také zřídila fond pro osvětu v oblasti duševního zdraví na jméno Laury Taylorové.
Ať už se s bolestí vyrovnáváme jakkoli, je důležité si pamatovat, že v tom nejsme sami. Otevřená komunikace, vzájemná podpora a symbolická gesta mohou pomoci komunitě uzdravit se.
Protože i když led už nikdy nebude stejný, můžeme se naučit bruslit dál.