Všichni milujeme svoje rodiny, ať už jsou jakékoliv. A ruku na srdce, rodinu si nevybereme. Zvlášť já, introvert v extravertní rodině. A nejsem sama. Ačkoliv je introvertů víc, svět je prostě hlučný. Někdo hledá ticho doma, jiní venku. Ti druzí často proto, že doma klid prostě nenajdou. Takže, jaké to je, být introvertem mezi extraverty? Nebo hledáš někoho, kdo to má stejně?
Když je ticho luxus: Jak přežít v extravertní rodině jako introvert
1. Pořád někdo mluví a mluví… a pořád nepřestává
Představ si hlučnou kancelář, telefony, klienty. Doma chceš klid, ale místo toho tě zasypou „Ahoj!“ a „Jak bylo?“. I když už bydlíš sám, volají, píšou. Mámě se líbí skupinové chaty, bratr zve do hospody. V extravertní rodině se pořád kecá. Útěk z hlučného světa do stejně hlučného domova? To není ráj pro introverta.
2. U dveří furt někdo zvoní
Žiješ sám? Víš, co je to věčné zvonění. Otevřít dveře je jak ruská ruleta: pizza nebo teta, co šla náhodou kolem? A když ne teta, tak máma, sestra… někdo z příbuzenstva. Nebo rovnou návštěva, čaj o páté. Děti v extravertních rodinách ví, že dveře do pokoje fakticky neizolují.
3. Víkend rovná se výlet s davem
Víkend miluje každý. Ale pro introverta v extravertní rodině to není vždycky výhra. Ne že bys nerad trávil čas s rodinou, ale někdy se prostě nechce. A odmítnutí? To se nenosí. „Potřebuješ se provětrat!“, zazní často.
Ó, ta obávaná otázka. „Cos tak zamlklý/á?“ Laskavá otázka, ale starost a pochopení jsou dvě různé věci. Někdy prostě „Chci být sám“ neprojde. Nutí tě do společnosti, chtějí rozptýlit tvůj smutek. Ale věřte mi, jsme v pohodě. Samota je pro extravertní rodinu cizí slovo.
5. Klidná aktivita, jako je čtení, nepřichází v úvahu
Introverti mají rádi činnosti, které vyžadují ticho. Čtení, psaní, malování, cvičení, hudba… V extravertní rodině to jde těžko. Všude někdo kecá, skypuje s příbuznými, televize řve, sousedi na návštěvě. Snažíš se najít klidné místo, ale marně. Nakonec googlíš tiché kavárny.
6. Jiný spánkový režim
Hodně introvertů potvrdí, že něco bude na vztahu mezi nočními sovami a introverty. A dává to smysl, noc je nejtišší část dne v extravertní domácnosti. Introvertní sovy pak s hrůzou zjišťují, že rodina už ráno vesele snídá a konverzuje.
Introverti potřebují čas o samotě, aby si utřídili myšlenky a dobili baterky. Dělají důležitá rozhodnutí. Je známo, že jsou hloubaví a nespěchají. Extravertní rodina změny vítá s nadšením a bez rozmýšlení. Jako jediný introvert se cítíš přehlasovaný. Chceš do parku nebo muzea, ale už se hlasovalo a jde se do hlučné restaurace nebo na večírek k přátelům.
8. Sluchátka jsou zakázaná
Sluchátka jsou pilíř introverta, hned vedle předstírání psaní SMS na večírku a výmluv typu „Nemůžu, mám něco“ nebo „Máma mi to zakázala“. Ve sluchátkách se vyhýbáš nežádoucím rozhovorům, cizí lidé tě nechají na pokoji. Ale rodina? Ta ti je prostě sundá a začne vyprávět. Jestli žiješ s extravertní rodinou, máš asi slušné bicepsy z neustálého nasazování a sundávání sluchátek.
9. Máš nohy jako laň
Když je doma moc hlučno, prostě zmizíš a jdeš na dlouhou procházku. Někdy se musíš dobít jinde než doma.
10. Tvoje výmluvy už nikoho nezajímají
Vyrůstal jsi s nimi, takže tvoje výmluvy, proč nechceš ven nebo proč se zamykáš v pokoji, už jsou tak kreativní, až hraničí s absurditou. Že kočka chytla plamenem, že musíš přerovnat knihovnu, jinak tě stihne kletba… Tátu to nezastaví, napočítá do deseti a vyrazí dveře, abys konečně zažil rodinnou zábavu. Zatímco kamarády uspokojí „Jsem zaneprázdněný“, rodina ti vidí skrz prsty.
11. Nenápadná procházka se změní v sraz uprostřed ulice
To známe všichni. Jdeš s mámou nebo s bráchou na procházku a oni zahlédnou někoho známého. Ty zrychluješ krok a snažíš se vyhnout očnímu kontaktu, ale máma už mává a míří k dotyčnému. Ke tvé hrůze je to kamarád ze střední, kterého neviděla roky a musí si s ním pokecat uprostřed ulice (nebo tě zatáhne do nejbližší kavárny). Tak tam jenom stojíš a proklínáš se, že sis nevzal telefon. Děje se to až moc často.
I přes tu hlučnost, extrovertnost a večírkové sklony, máš svou rodinu rád. Možná nechápou tvůj introvertismus, ale ty zase nechápeš jejich extravertismus. A není to tak zlé. Někdy pochopí, že potřebuješ klid, jindy si myslí, že potřebuješ vyrazit ven, protože se z tebe stává poustevník. Tvoje rodina to myslí dobře. Slibuju.