Říká se, že samota je věčný společník lidstva. Někdo s ní bojuje statečně, jiný se jí poddá. Určitě to znáš – ten pocit prázdnoty, kdy se ti zdá, že jsi na všechno sám. Ale pozor, samota může být zrádná a občas nám vysílá signály, které bychom neměli přehlížet. Protože, jak se říká, i ticho občas křičí.
Když samota bolí: 7 varovných signálů, které bys neměla ignorovat
Někdy se stane, že se cítíme osaměle. To je normální. Problém nastává, když se z toho stane chronický stav. Jak tedy poznat, že už je to „přes čáru“? Tady je pár indicií, na které si dát pozor.
1. Necítíš nic. Jako bys měla otupělé smysly.
Pamatuješ, jak jsi se dokázala nadchnout pro maličkosti? Smát se vtipům s kamarádkou nebo se dojmout u filmu? Teď jako bys měla „vypnuto“. Nic tě nerozesměje, nic nerozpláče, nic tě vlastně ani moc nezajímá. Jsi jak v mlze, ať děláš, co děláš. Psychologové tomu říkají emoční otupělost a je to často způsobené tím, že v sobě dusíš hluboký pocit osamělosti. Je to jako když se strom snaží přežít zimu – prostě jen vypne.
2. Emoce ti přerůstají přes hlavu.
Na druhou stranu, občas se stane, že emoce vybuchnou jako papiňák. Najednou se rozbrečíš kvůli naprosté hlouposti, nebo vyjedeš na někoho, kdo si to vůbec nezaslouží. Zkrátka, nemáš to pod kontrolou. Psychologové tomu říkají emoční volatilita a je to častý jev u lidí, kteří trpí úzkostmi, depresemi nebo právě osamělostí.
3. Máš pocit, že jsi z jiného světa.
I když jsi obklopená lidmi, máš pocit, že jsi tak trochu mimo. Nikdo ti nerozumí, nikdo tě nezná. Je to jako když se snažíš mluvit s někým, kdo mluví jiným jazykem. Čím víc se cítíš osamělá, tím víc se prohlubuje propast mezi tebou a ostatními. Začneš si myslet, že jsi prostě jiná a že tě nikdo nemůže přijmout takovou, jaká jsi.
4. Hledáš smysl života. A nenacházíš.
Otázky typu „Proč tu vlastně jsem?“ nebo „Má to vůbec cenu?“ ti vrtají hlavou víc než obvykle. Snažíš se přijít na kloub tomu, co se děje, a hledáš hlubší smysl. Ono to může být i pozitivní – člověk se tak víc zamyslí nad sebou a nad svým životem. Ale pokud se v tomhle stavu „hledání“ zasekneš, může tě to pěkně potrápit.
5. Jsi pořád unavená. I když jsi nic nedělala.
Známá věc, únava. I když se válíš v posteli, nic neděláš. Prostě to na tebe padá.
6. Zabíjíš čas zbytečnostmi.
S předešlým bodem souvisí i tenhle. K čemu něco dělat, když nic nemá smysl. Prokrastinace hadr.
7. Přestala ses o sebe starat.
Tohle už je vážný signál. Když ti je jedno, jak vypadáš, co jíš, jestli se umyješ… Je to jako bys rezignovala na život. A to je špatně. Znamená to, že tě samota úplně pohltila a že už nevidíš důvod, proč se snažit.
Tak co, našla jsi se v některém z těchto bodů? Pokud ano, nezoufej. Důležité je, že sis to uvědomila. To je první krok ke změně. Neboj se vyhledat pomoc. Promluv si s někým, komu důvěřuješ, nebo se obrať na odborníka. Není hanba říct si o pomoc. Protože, jak se říká, ve dvou se to lépe táhne. A i když ti to teď tak nepřipadá, nejsi na to sama.
Už jen to, že si uvědomuješ, že ti v životě něco chybí a toužíš po něčem víc, ukazuje, že máš dobrou představu o tom, kdo jsi a co chceš. Vezmi to jako výzvu k tomu, abys začala hledat a znovu objevila to, co pro tebe život činí smysluplným. Slovy renomovaného filozofa a psychologa Viktora Frankla: „I když máš pocit, že už pro tebe na tomto světě nic není, možná je něco, co můžeš udělat pro svět.“
Zdroje: