Znám to. Ten pocit, kdy se hodiny vlečou, minuty trvají věčnost a den nemá konce. Jako by někdo stiskl tlačítko zpomalení a vy jste uvízli v nekonečné smyčce. Ne, není to špatný film. Tohle je realita, kterou prožívají lidé s depresí a myšlenkami na nejhorší.
Když se čas vleče jako nikdy předtím: Jak deprese a myšlenky na nejhorší ovlivňují vnímání času
Říká se tomu psychomotorická retardace. Zní to složitě, ale v podstatě to znamená zpomalení. Zpomalení myšlení, pohybů, reakcí. Jako by se všechno odehrávalo v hustém sirupu. A s tímhle zpomalením jde ruku v ruce i zkreslené vnímání času. Čas se prostě vleče.
Co se děje v hlavě?
Představte si, že máte hlavu plnou temných myšlenek. Myšlenek, které vás paralyzují, drží v zajetí a nedovolí vám dýchat. A k tomu ještě ten zpomalený čas! Každá minuta, každá hodina, každá kapka v téhle hořké polévce se zdá nekonečná. To je peklo, že?
Odborníci z DSM-V, takoví ti, co píšou příručky pro psychology a psychiatry, říkají, že je to častý průvodní jev hluboké deprese a dysthymie, takové té dlouhodobé, mírnější deprese. Zkrátka, psychomotorická retardace je fyzický projev toho, jak mozek vnímá čas, když se necítí dobře.
A paradoxně…
Ale pozor! Není to jen o zpomalení. Existuje i opačný extrém, takzvaná psychomotorická agitovanost. To je, když naopak máte pocit, že čas letí jako splašený a vy s ním nestíháte držet krok. A vaše pohyby a chování to zrcadlí. Co se pak děje s myšlenkami? Nad tím se můžeme jen zamyslet.
Ať už se čas vleče, nebo letí, jedno je jisté: deprese dokáže s vnímáním reality pořádně zamávat. Takže pokud se v tomhle poznáváte, pamatujte, že nejste sami. A že existuje pomoc. Hledejte ji.
Zdroje:
American Psychiatric Association. (2013). Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders (5th Ed.). Arlington, VA: American Psychiatric Publishing.
Film: Depression: Out of the Shadows