Občas se zdá, že hranice mezi „normální“ osobností a poruchou osobnosti je tenká jako pavučina. Ale důležité je si uvědomit, že poruchy osobnosti nejsou jen tak nějaká nálada. Jsou hluboce zakořeněné a projevují se jako odchylky od běžného vnímání světa, myšlení, cítění a vztahů s ostatními.
Když se duše teenagera rozbouří: 6 signálů hraniční poruchy osobnosti, které byste neměli přehlédnout
Hraniční porucha osobnosti, to není jen pubertální vzdor. I když se první projevy často objevují právě v období dospívání, je důležité je brát vážně. A víte co? Diagnóza se dá stanovit už pod 18 let, pokud jsou příznaky trvalé, neomezují se na jedno vývojové období a trvají alespoň rok.
1. Labilita nálad jako na horské dráze
Představte si tohle: Máte nového spolužáka. Ze začátku je s ním legrace, je štědrý a pořád dobře naladěný. Rychle se skamarádíte, myslíte si, že je to opravdový kamarád. A pak se stane tohle: Po hodině tělocviku zjistí, že mu zmizely komiksy, které měl pod lavicí. Podívá se na vás vražedným pohledem: „Ty jsi mi je vzal, viď? Vím, že jsi je chtěl půjčit, ale já ti vždycky říkal, ať počkáš, až je dočtu! Děláš si ze mě srandu?!“ Omluvíte se mu, i když jste nevinní. Přiznáte, že jste se na jeden letmo podívali, ale nic víc. Tvrdíte, že nevíte, kam se mohly podít. Ale on je vzteky bez sebe. Od toho dne s vámi přestal mluvit a pomlouvá vás za zády.
Co z toho plyne? Takový člověk se chová jako učebnicový případ hraniční poruchy osobnosti. Láska a nenávist se u něj střídají jako počasí v dubnu. Pro něj je každý buď svatý, nebo ďábel. Nic mezi tím neexistuje. Takové rychlé změny nálad ztěžují předvídat jeho chování, a to narušuje i ty nejbližší vztahy.
2. Strach z opuštění nebo odmítnutí
„Musíme si promluvit,“ napíšete kamarádce, protože vás něco na jejím včerejším chování naštvalo.
„Proč? Už nechceš být moje nejlepší kamarádka? Zabiju se!“
Taková odpověď vás šokuje.
Lidé s hraniční poruchou osobnosti se ve vztazích chovají tak, jakoby se báli opuštění nebo odmítnutí. Může to vypadat různě:
- Přilnavost: neustálé bombardování zprávami, telefonáty, nečekané návštěvy
- Manipulace: lhaní, předstírání těhotenství, vyhrožování sebevraždou nebo šíření pomluv
- Záchvaty vzteku: šíření pomluv na internetu, fyzické násilí, slovní urážky
3. Potíže s udržením vztahů
Lidé s hraniční poruchou osobnosti často hledají partnery, kteří jim dokážou poskytnout stabilitu a vyrovnat jejich proměnlivé emoce. Často se proto zaměří na soběstačné lidi nebo narcisty, kteří na první pohled vypadají, že mají své city pod kontrolou. Zdravému partnerovi se mohou zdát emoce člověka s hraniční poruchou zajímavé, protože život s „normálními“ lidmi mu připadá nudný. I když se zdá, že jeden z partnerů má navrch, oba jsou na sobě závislí a je pro ně těžké vymanit se z nezdravého vztahu. Z partnera se stane jakýsi ošetřovatel, který ustupuje a omlouvá se, i když je napadán, jen aby udržel emocionální spojení. Zvenku je vidět, jak moc je tento vztah nezdravý. Pokud se do vztahu s člověkem s hraniční poruchou zaplete emočně zdravý člověk, brzy si všimne varovných signálů a pokusí se z něj vymanit. Proto je pro většinu lidí tak těžké udržet si s člověkem s hraniční poruchou zdravý a pevný vztah.
4. Impulzivní a riskantní chování
Joanna dostává od rodičů měsíční kapesné 500 liber. Chodí do internátní školy a školné má zaplacené, takže peníze jsou na útratu. Obvykle si za ně kupuje drahé boty a oblečení, a když jí nestačí, „půjčuje“ si od kamarádů. Nikdy jim je ale nevrátí.
Lidé s hraniční poruchou osobnosti se mohou chovat impulzivně v oblastech, které jim můžou uškodit, jako je utrácení, sex, užívání návykových látek, riskantní řízení nebo přejídání.
5. Paranoia a zkreslené vnímání
Derrick pošle partnerce zprávu. Čeká několik hodin, ale odpověď nepřichází. Derrick je přesvědčený, že pro svou partnerku nic neznamená, že na něj zapomněla.
„Víš, že to není pravda, ne? Je nemožné, aby na tebe zapomněla, ledaže by dostala amnézii,“ snaží se mu to vymluvit nejlepší kamarád.
„Jo, já vím, že máš pravdu, ale vzpomínám si, jak jsme se bavili o našich bývalých partnerech a ona jen tak mimochodem řekla: „Aha, jo, na toho jsem zapomněla.“
Derrick ví, že to partnerka nemyslela doslova, jen zapomněla se o něm zmínit. Ale ta věta mu pořád zní v hlavě.
Co si o tom myslíte?
Derrick možná zažívá paranoiu kvůli svému černobílému myšlení. Jeho mozek si to interpretuje tak, že je bezcenný, protože mu partnerka neodpověděla na zprávu.
6. Sebevražedné chování, hrozby nebo sebepoškozování
Lydia najde dceru v pokoji, jak si řeže ruce kapesním nožem.
„Jen malé řezy, mami,“ řekne Lydia a podívá se jí do očí. „Není to hluboké. Jen chci uvolnit stres.“
Lydia je v šoku.
Hraniční porucha osobnosti bývá spojená se sebevražednými sklony a sebepoškozováním. Proto je důležité brát sebepoškozování u mladých lidí vážně. Naštěstí se stav většiny lidí s touto poruchou postupně zlepšuje.
Podobně jako u jiných poruch osobnosti, i hraniční porucha existuje v různých stupních závažnosti.
Dlouho se tvrdilo, že hraniční porucha osobnosti je neléčitelná. Dnes už ale odborníci souhlasí, že s pomocí terapie se dá s touto poruchou žít kvalitnější život.
Závěrem: Pokud u sebe nebo u svých blízkých zaznamenáte výše uvedené signály, neváhejte vyhledat odbornou pomoc. Správná léčba a intervence vám můžou změnit život k lepšímu.