Když se dva světy potkají: Láska introverta a extroverta má zelenou. Tak jo, zvládli jste první rande, oťukávání a všechno to seznamování. Gratuluju! Ale co teď, když jste ve vztahu s někým, kdo není zrovna introvertní poustevník? Jak to udělat, aby to klapalo?
Když protiklady (ne)přitahují
Já osobně si myslím, že ideální partner není ani totální introvert, ani uragánský extrovert, ale něco mezi – ambivert. Randila jsem s opravdovým introvertem a byli jsme takoví dva poustevníci, což tak trochu postrádá smysl, když se poustevničí ve dvou, ale prostě jsme se vyhýbali světu a nikdy jsme nevystrčili nos z naší komfortní zóny. A pak jsem taky chodila s extroverta, co byl středem každé party, a jak si asi dokážete představit, to nebyla zrovna výhra. Cítila jsem se pořád nepříjemně a upřímně řečeno, jako bych ho jenom brzdila.
Recept na štěstí? Kompromis!
Naštěstí jsem teď vdaná a klape nám to skvěle. Pro všechny introverty, co jsou v podobné situaci, tady je pár tipů, jak udržet šťastný vztah s někým, kdo není ani samotář, ani král parketu.
Tajemství spokojeného vztahu introverta a extroverta
- Každý si hrajeme na svém písečku: Můj partner má spoustu koníčků, které mě děsí, cítím se při nich nepříjemně a zkrátka mě nebaví. Třeba hraje RPG hry s partou kamarádů. Když se k nim připojím, musím předstírat, že jsem nějaká postava, a musím vymýšlet, co by ta postava udělala, aby to bylo ku prospěchu zbytku skupiny. Jsem v tom fakt hrozná a celou dobu jsem jak na trní, protože se bojím, že řeknu nějakou kravinu a zklamu ostatní. Když jsem si uvědomila, že mě to vůbec nebaví, dohodli jsme se, že to bude dělat sám. Takže moje první doporučení je: každý si najděte svoje zájmy, koníčky a aktivity a dopřejte si prostor na to, abyste se jim věnovali. On chodí hrát RPG a já mám den sama pro sebe.
- Buďte upřímní: Chvíli mi trvalo, než jsem se osmělila, ale nakonec jsem se s partnerem otevřeně pobavila o tom, že jsem introvert. Řekla jsem mu, co je pro mě těžké a co se se mnou děje, když se dostanu do takových situací. Některým věcem, které neměly na náš život žádný dopad, jsme se prostě začali vyhýbat. Třeba nekomunikujeme s lidmi, co nás otravují u stánků v nákupních centrech. Prostě je obejdeme a jdeme si po svých, protože mě ti lidi fakt stresují. Jsou většinou strašně vlezlí. A u věcí, kterým se rozumně vyhnout nedá, jsme si vymysleli systém signálů. Nechci se vyhýbat setkávání s přáteli nebo akcím, kde je spousta lidí. Ale domluvili jsme se na signálech, kterými mu nenápadně naznačím, že potřebuju pauzu. To může znamenat, že si půjdu na chvilku ven nebo si najdu nějaké klidné místo, nebo že budeme muset odejít. Všechno jsme si to předem probrali, abych se uvnitř netrápila a neměla pocit, že nemám kudy utéct.
- Ticho léčí: Dobrý partner pro introverta dokáže ocenit i ticho. To je schopnost být spolu bez potřeby vyplnit každou minutu nějakou aktivitou nebo slovem. Může trvat, než vztah dospěje do tohoto bodu, ale je to odměňující, když si můžete užívat společnost toho druhého a zároveň se ponořit do vlastních myšlenek.
- Osobní prostor je základ: Najděte si někoho, kdo má dostatek sebevědomí na to, aby vám dal prostor, když ho potřebujete, a aby ho unesl, když mu řeknete, že ho potřebujete, aniž by se urazil a bral si to osobně. I tohle může trvat, pokud jste s nejistým partnerem, ale pro introverta je nesmírně důležité mít prostor a zasloužíte si ho bez pocitu viny.
Všechno tohle chce čas. Bude trvat, než se s partnerem sžijete natolik, abyste se mu dokázali otevřít. Bude trvat, než objevíte radost z toho, že můžete sedět spolu v tichosti a schopnost upřímně si říct, kdy potřebujete prostor. Ale práce na vztahu nekončí s prvním trapným rande a stojí to za to, když si uvědomíte, že být s partnerem vás může i dobíjet.