Život občas hodí klacky pod nohy, co si budeme povídat. Někdy se zdá, že se všechno sype, že už není cesty ven. A v takových chvílích je důležité vědět, že nejsi sama. Tma nepřebije světlo, jen na to na chvíli zapomínáme. Tak co s tím? Tady je pár tipů, jak se zas nadechnout a najít cestu zpět do života.
Když se zdá, že světlo zhasíná: 10 kroků zpět do života
Je to ožehavé téma, o tom žádná. Ať už o tom víš hodně, málo nebo si myslíš, že víš, vždycky je to bolavé. Když někdo odejde takhle, vždycky je to moc brzy. A ti, co zůstanou – rodina, přátelé, blízcí – zůstanou s nezměrnou bolestí, zlomeným srdcem a spoustou otázek. Vždycky je to tragédie. Vždycky je to nespravedlivé. A já věřím, že se tomu dá předejít.
Proto musíme změnit způsob, jak o tom přemýšlíme a mluvíme. I jen zmínka o tomhle slově může být v běžné konverzaci nepříjemná. Je to proto, že je to téma zatížené stigmaty, hanbou. Ale víš co? Není se za co stydět, když se cítíš tak mizerně, že máš takové myšlenky. Tyhle myšlenky nejsou nic, za co by ses měla stydět, ale něco, co se musí brát sakra vážně.
Jo. Je to těžké o tom mluvit. Ale musíme.
Pokud máš takové myšlenky, prosím, zkus tohle. Třeba ti to pomůže dostat se z té tmy zpátky na světlo.
1. Zkus se někomu ozvat
I když nejsi připravená říct, jak se cítíš a co ti běží hlavou, už jenom se ozvat někomu, na kom ti záleží, je super krok. Je to začátek cesty z těch myšlenek a pocitů. Mně to v krizových situacích strašně pomohlo a pořád je to jeden z nejlepších nástrojů, co mám. Ať už poprosíš o obecnou podporu, nebo se prostě jen pobavíš o něčem normálním, je důležité se opřít o lidi kolem sebe. Může to být zpráva, telefonát, nebo se s někým sejít (pokud na to máš sílu), ale připomenout si, že tě někdo má rád, je neskutečně cenné.
2. Zvířecí terapie? Proč ne!
Někdy se zdá, že být kolem lidí je moc náročné. Deprese je vyčerpávající. Je to psychicky i fyzicky náročné, a sebrat sílu na socializaci se může zdát jako zhoršení té temnoty, co tě obklopuje. Ale fyzický kontakt má neuvěřitelné výhody. Mazlení a objímání uvolňuje v mozku hormon oxytocin, kterému se říká hormon lásky. To vede ke snížení srdeční frekvence a stresu, a to se hodí v těžkých chvílích, ne? Pokud nemáš zvíře, zkus zajít do útulku. A pokud to nejde, aspoň si najdi roztomilá zvířátka na internetu!
3. Mezi lidi
Být na veřejnosti je dobrý nástroj proti těm strašidelným a nebezpečným myšlenkám, co ti běhají hlavou. Umožní ti to být mezi lidmi, i když s nimi nemusíš mluvit. Je to jako mít společnost, ale bez toho tlaku „hrát si“ a předstírat, že jsi v pohodě. Tohle nemusí fungovat pro každého, protože být sám v davu může člověka cítit ještě osaměleji, takže dělej to, co je pro tebe nejlepší. Ale když máš pocit, že bys mohl ty myšlenky realizovat, být na veřejnosti je bezpečnější než být sám.
4. Vyventiluj se
Spousta věcí může fungovat jako rozptýlení. Dívat se na televizi, poslouchat hudbu, číst si, hrát hry, uklízet. Dělej cokoli, co tě aspoň na chvíli zaměstná. A nezapomeň na klasiku – horká vana nebo sprcha, to je vždycky dobrý nápad. Tyhle chvilky si zasloužíš.
5. Vylej to na papír
Vím, že to spadá do kategorie „rozptýlení“, ale zaslouží si to vlastní bod. Psaní deníku ti pomůže zjistit, proč se cítíš tak, jak se cítíš, a to ti může pomoct to překonat. Obecně nám psaní pomáhá obejít emoční bariéry a uspořádat si myšlenky, které bývají dost chaotické. Pokud nemáš deník, nebo tě psaní nebaví, najdi si jakýkoli papír a napiš si pár myšlenek. Může být katarzní ten papír pak roztrhat na kousky. Ale pozor. Pokud máš morbidní myšlenky, přemítání o nich by mohlo být nebezpečnější než se jich snažit zbavit. Znáš se nejlíp, takže dělej to, co je pro tebe správné.
6. Hýbej se
Možná se ti nechce vstávat a hýbat se. Možná se to zdá nedosažitelné. Ale zkus to. Cvičení rozproudí krev a připomene ti, že jsi naživu a dýcháš. A někdy je to klíčové pro to, abys to zvládl další den. A navíc se ti uvolní endorfiny, další chemikálie v těle, která snižuje stres a zlepšuje náladu. Pokud můžeš vstát a projít se, udělej to. Mlátit do boxovacího pytle (nebo do polštáře!) je zdravý způsob, jak dostat ven hněv a bolest. Pokud to nemůžeš dělat, zkus se protáhnout.
7. Najdi něco pozitivního
Vím, že se ti to nezdá, ale svět je pořád plný dobra. Jsou tu pozitivní věci, pro které stojí za to žít. Je těžké je najít, když se cítíš takhle. Vím. A pokud se cítíš beznadějně a bezmocně, je to v pořádku, protože tvoje pocity jsou tvoje pocity a jsou vždycky platné. Ale najít ty pozitivní věci je to, co teď potřebuješ. Představuju si, že je těžké na to samotnou myslet, takže si zkus vygooglit nějaké seznamy. Nebo dělej to, co ti obvykle dělá radost (nebo to, co ti dělalo radost, pokud už je to dlouho, co jsi se cítila šťastně). Dělej to, i když u toho budeš brečet. A pak si naplánuj, že si uděláš seznam pozitivních věcí a zábavy, až ti bude líp. Možná se to zdá jako strašně vzdálená budoucnost, ale možná, že mít se na co těšit, může být tvoje motivace.
8. Využij svůj telefon/technologii
Existuje spousta aplikací pro Android a iPhone, které jsou navržené tak, aby pomohly lidem v krizových situacích. Některé z těch, co ráda používám, jsou Calm Harm, Clear Fear, Rootd a What’s Up. Jsou skvělé, protože je můžeš používat kdekoli a kdykoli, když tě přepadnou negativní myšlenky a svět se zdá moc. Většinou máme telefon u sebe, tak proč ho nepoužít jako nástroj k odvrácení temnoty? Hry jsou taky skvělé. Puzzle, online hry, prostě jakákoli hra. Já jsem si kdysi stáhla i hloupé dětské hry, jen abych se dostala přes ty špatné chvíle.
9. Volej na linku důvěry
Pokud potřebuješ okamžitou pomoc, existují linky důvěry, na které můžeš zavolat. Jsou tam lidé, kteří jsou speciálně vyškolení, aby pomohli těm, co jsou v tvé situaci, lidé, kteří ti rozumí, starají se o tebe a mohou ti poskytnout podporu, kterou potřebuješ a zasloužíš si. Linky důvěry se postarají o to, aby ses dostala z krizového stavu, a většinou tě i sledují i poté. Tady je obsáhlý seznam čísel, kdyby sis ho potřebovala.
10. Jdi na pohotovost
Když nic jiného nefunguje a nevíš, co jiného dělat nebo jak se udržet v bezpečí, musíš okamžitě jít do nejbližší nemocnice. Pokud je to to, co je potřeba, aby ses udržela v bezpečí, musíš to udělat. Myšlenka na hospitalizaci je asi pro každého děsivá, ale výhody převažují nad riziky. A udělat to, co musíš, je statečné a obdivuhodné.
Sebevražda zanechává stopu na všech, kterých se dotkla, a proto je to téma, které se musí brát vážně a opatrně. Stigma spojené s těmito pocity musí zmizet, a to co nejdřív, kvůli té zničující ztrátě, kterou přináší. Musíme si začít všímat těch, o kterých si myslíme, že se necítí dobře, protože jinak to povede k nepředstavitelnému smutku. Musíme bojovat proti téhle morové ráně společnosti kousek po kousku, abychom udělali svět bezpečnějším místem pro lidi s depresemi a dalšími psychickými problémy. Dlužíme to všem, které si sebevražda bohužel vzala.
Sebevražda je trvalé řešení dočasných problémů. Neudělá to, že se věci nemůžou zhoršit, ale udělá to, že se nikdy nemůžou zlepšit. Pokud se potýkáš s těmito myšlenkami, nejdůležitější je si pamatovat, že vždycky existuje pomoc, vždycky existuje naděje, NIKDY nejsi tak sama, jak si myslíš. Zopakuju to: nejsi sama. A i když to zní obecně, pokud si to opravdu necháš projít hlavou, možná se ti uleví. Doufám, že se ti uleví.
A pokud nic jiného, prosím, věz, že chci, abys tu zůstala.
Zdroje:
Nebyla uvedena žádná zdroje