Stává se vám, že děláte věci, o kterých víte, že vám škodí, ale nemůžete si pomoct? Nebo se chováte negativně, aniž byste tomu rozuměli? Možná se jedná o skryté projevy traumatu, které ovlivňují vaše chování a emoce, aniž byste si to uvědomovali. Pojďme se na to podívat blíž, než řeknete „do třetice všeho zlého“.
Když si nevědomky ubližujeme: 5 skrytých projevů traumatu
Možná jste se v minulosti naučili reagovat a chovat se určitým způsobem, abyste překonali traumatickou zkušenost. Tyto mechanismy vám tehdy pomohly, ale v dlouhodobém horizontu vám spíš škodí. Je to takové „z bláta do louže“, akorát v emocionální rovině. Takže, co se za tím může skrývat?
1. Sociální stažení: Samota jako úkryt
Psychoterapeutka Kaytee Gillisová tvrdí, že sociální stažení je častá reakce na trauma. Trauma totiž narušuje sebevědomí a negativně ovlivňuje pohled na svět. Svět se zdá nebezpečný, lidé nedůvěryhodní a vy sami se cítíte poškození a bezcenní. A co to znamená v praxi? Méně času s blízkými, menší snaha udržovat kontakt, nechuť vycházet ven nebo zvát lidi domů a nervozita, když se k vám někdo moc přiblíží. Jako byste se schovávali před bouřkou, která už dávno přešla.
2. Agrese: Když zlost přebírá kontrolu
Kromě stažení se do sebe mají oběti traumatu tendenci odhánět lidi kolem sebe agresivitou. Psycholog Dr. Seth J. Gillihan vysvětluje, že zlost je běžná reakce na trauma a může přetrvávat dlouho po traumatické události. Můžete cítit vztek na sebe, na ostatní, že si ničeho nevšimli nebo vám nepomohli, nebo na svět obecně. A k tomu se často přidává smutek, strach a úzkost. Výsledkem je emocionální nestabilita a nečekané výbuchy hněvu. Stává se vám, že ubližujete lidem, které máte rádi, aniž byste to chtěli? Možná je to právě tím.
3. Workoholismus: Únik do práce
Máte nutkavou potřebu být neustále zaneprázdnění? A nedokážete relaxovat nebo si užívat volný čas? Cítíte úzkost, když nemáte co dělat? Podle psychologa Dr. Brada Klontze se lidé s podobnými pocity snaží zaplnit svůj čas, aby se vyhnuli obtížným myšlenkám nebo emocím, které souvisejí s nezahojeným traumatem. Přepracováním se tak můžete vyhýbat konfrontaci s vlastními pocity. Jenže to má negativní dopad na psychické zdraví a work-life balance. Je to takový začarovaný kruh.
4. Zamrznutí: Paralýza strachem
Článek publikovaný Life Stance Health uvádí, že zamrznutí je častá reakce na trauma, zejména pokud oběť uvěřila, že je lepší být nenápadná a nereagovat. Jak se to projevuje? Disociace, časté „vypínání“ nebo „mozková mlha“, emocionální otupělost, potíže s rozhodováním a paralyzující strach ze zkoušení nových věcí. Klinický psycholog Dr. Nathan Greene dodává, že dlouhodobá reakce zamrznutí může připomínat masku, kterou používáte k ochraně, když nemáte možnost bojovat nebo utéct. Lidé s touto reakcí často utíkají do fantazie, skrývají své pravé pocity a mentálně se odpojují od stresových situací.
5. Podlézavost: Snaha zavděčit se za každou cenu
Podlézavost je často přehlížená reakce na trauma. Jedná se o chování, jehož cílem je potěšit, usmířit nebo uklidnit ostatní, abyste se vyhnuli konfliktu, újmě nebo stresu. Terapeut Pete Walker si všiml, že oběti dětského zneužívání se často naučí potěšit osobu, která je ohrožuje, a udržet ji v dobré náladě, aby se cítily v bezpečí. Mezi známky podlézavosti patří: dělání věcí pro ostatní, které nechcete dělat, nadměrné omlouvání, potíže s odmítáním, potíže s vyjadřováním vlastních potřeb a pocitů a pocity viny, když vám někdo pomáhá. Je to vlastně takový sebezáchovný mechanismus, který se vám ale nakonec vymkne z rukou.
Jak řekla odbornice na duševní zdraví Kaytee Gillisová, pochopení, jak naše maladaptivní chování pramení z minulých traumat, nám může pomoci vyvinout si soucitnější porozumění sobě samým a udělat první krok k uzdravení. Péče zaměřená na trauma nám může pomoci žít šťastnější a plnohodnotnější život, bez omezení traumatickou minulostí. Takže se nebojte o tom s někým promluvit nebo se obrátit na odborníka na duševní zdraví. Stojí to za to.