Občas se nám stane, že se zasníme, a to je fajn únik od reality, když jsme unavení nebo pod tlakem. Ale co když se naše mysl vypne víc, než bychom chtěli? Co když se začneme cítit jako diváci vlastního života? Může jít o disociaci, obranný mechanismus, kdy naše podvědomí odsouvá nepříjemné emoce a vzpomínky stranou, abychom se s nimi nemuseli hned potýkat. Je to, jako by si hlava řekla: „Stop, tohle je moc, teď to neřešíme.“
Když tě mysl opouští: 5 varovných signálů, které bys neměla ignorovat
Pojďme se podívat na 5 signálů, které ti můžou napovědět, že prožíváš disociaci. Někdy si toho ani nevšimneme, ale je dobré o nich vědět a v případě potřeby vyhledat pomoc. Protože, jak se říká, štěstí přeje připraveným.
1. Okna v paměti? Kde jsem to vlastně?
Výpadky paměti jsou jedním z nejčastějších příznaků. Stane se ti, že sedíš v práci a vůbec si nepamatuješ, jak ses tam dostala? Nebo jdeš po ulici a najednou „procítneš“ o pár bloků dál, aniž by sis pamatovala cestu? Mozek se takhle snaží chránit, přepne na autopilota, když už toho má plné zuby. Je to, jako když se počítač sekne a restartuje.
2. Svět jako za oponou: Derealizace
Derealizace je pocit, že svět kolem tebe je cizí, vzdálený, jako bys ho sledovala skrz sklo. Všechno se zdá matné, barvy vybledlé. Někdy je to doprovázené úzkostí, ale na rozdíl od psychotických stavů si uvědomuješ, že to, co prožíváš, není realita. Je to, jako bys měla na očích brýle, které zkreslují obraz.
3. Hlava se ti motá?
Závratě a pocity na omdlení můžou mít spoustu příčin, ale v kontextu duševního zdraví můžou signalizovat disociaci. Je to spojené s vestibulárním systémem, který je zodpovědný za rovnováhu a orientaci v prostoru. Když se „odpojíš“, tvůj mozek přestane vnímat okolí a náhlý návrat do reality může způsobit závratě. Jako když se probudíš po divoké jízdě na kolotoči.
4. Necítím bolest, necítím nic…
Dalším signálem je snížená citlivost na bolest. Výzkumy ukazují, že disociace může potlačovat nejen bolestivé vzpomínky, ale i fyzickou bolest. Zajímavé je, že se to netýká jen lidí s traumatickými zážitky, ale i těch, kteří trpí chronickou bolestí. Samozřejmě, necítit bolest může být nebezpečné, protože si můžeš způsobit zranění, aniž bys o tom věděla.
5. Jsem jen divák: Depersonalizace
Depersonalizace je pocit, že se díváš na sebe zvenčí, jako bys sledovala film. Cítíš se oddělená od svého těla, od svých myšlenek a emocí. Je to podobné derealizaci, ale tentokrát se necítíš spojená se sebou samou. Je to děsivý pocit, jako bys ztratila kontrolu nad svým životem.
Co s tím?
Disociace může být znepokojivá, ale není to konec světa. Existuje řada léčebných postupů, jako je psychoterapie, léky, rodinná terapie nebo klinická hypnóza. Nejdůležitější je nebát se vyhledat pomoc. Protože, jak se říká, víc hlav víc ví a s odborníkem najdeš cestu zpět do reality.