Úzkost. To slovo slýcháme dnes a denně. Někdo ho použije, když má trému před prezentací, jiný, když ho čeká nepříjemný rozhovor. Ale co to vlastně úzkost je? A jak se liší od toho, když máme „jen“ nervy na pochodu?
Když úzkost dusí: Jak být oporou pro milovanou osobu
Představte si, že úzkost není jen tak nějaká nepříjemná emoce. Je to stav mysli a těla, který se projevuje silným pocitem obav, strachu a nejistoty. Často je spojená s představou hrozícího nebezpečí, ať už reálného, nebo jen v naší fantazii. A tenhle „stav pohotovosti“ dokáže pořádně zamávat s životem člověka i jeho blízkých.
Co se děje, když se úzkost vymkne kontrole?
Všichni se občas něčeho bojíme. Ale problém nastává, když se strach stane trvalým společníkem. Když neustále vnímáme nebezpečí a reagujeme na něj přehnaně. Tehdy se z obyčejné úzkosti stává úzkostná porucha, která dokáže paralyzovat každodenní život. Mezi nejčastější příznaky patří:
- Bušení srdce a zrychlený tep
- Dušnost a pocit nedostatku vzduchu
- Závratě a pocit na omdlení
- Nadměrné pocení
- Třes a svalové napětí
- Problémy se soustředěním a pamětí
- Podrážděnost a nervozita
- Nespavost
Důležité: Tohle není kompletní výčet. Projevy úzkosti jsou různorodé a každý je prožívá jinak. Podstatné je, že se nejedná o nemoc, kterou byste mohli chytit nebo zdědit. Je to spíš reakce na způsob, jakým přemýšlíme a vnímáme svět kolem sebe.
Jak být oporou, když úzkost dusí?
Sledovat, jak se někdo blízký trápí s úzkostí, je nesmírně těžké. Často se cítíme bezmocní a nevíme, jak pomoct. Ale i malá podpora může znamenat obrovský rozdíl.
Co (ne)dělat, když chcete pomoct?
- Vzdělávejte se: Zjistěte si o úzkostných poruchách co nejvíc. Pochopíte tak, čím si váš blízký prochází, a budete mu moct lépe porozumět.
- Neříkejte „vzpamatuj se“: Úzkost není něco, co se dá vypnout lusknutím prstů. Je to hluboce zakořeněný problém, který vyžaduje odbornou pomoc a trpělivost.
- Přijměte, že budou horší období: Počítejte s tím, že ne vždy bude všechno ideální. Buďte připraveni podpořit svého blízkého, když to bude potřebovat.
- Neptejte se na úzkostné ataky: Někdy už jen mluvení o nich může úzkost zhoršit. Nechte na něm, ať se vám svěří, až se na to bude cítit.
- Povzbuzujte a chvalte: Připomínejte svému blízkému, že je silný a že to zvládne. Ujistěte ho, že ho nebudete soudit a že mu budete vždy naslouchat.
- Buďte tolerantní: Úzkost může měnit chemii v mozku a způsobovat podrážděnost. Snažte se být trpěliví a odpouštět.
- Zkuste aktivity společně: Pohyb a pobyt v přírodě prokazatelně snižují úzkostné stavy. Navíc si užijete hezké chvíle společně.
- Nezapomínejte na sebe: Péče o blízkého s úzkostnou poruchou je náročná. Dopřejte si čas pro sebe a promluvte si s někým, kdo vám rozumí.
- Buďte pozitivní: Užívejte si života a nenechte se úzkostí svého blízkého ovlivnit. Snažte se s ním vytvářet nové vzpomínky, které vám oběma budou dělat radost.
Cesta k překonání úzkosti je dlouhá a náročná. Budou chvíle, kdy se budete cítit, jako byste se vraceli zpět. Ale nevzdávejte se. Podpora, trpělivost a láska jsou ty nejlepší zbraně v boji proti úzkosti. A pamatujte, že po bouři vždycky vyjde slunce. A váš vztah může být silnější než kdy dřív.