Někdy se prostě stane, že ležíte v noci v posteli, zíráte do tmy a najednou vám hlavou probleskne – k čemu tohle všechno je? Jaký má tenhle život smysl? Přemýšlíte o tom, co vlastně znamená žít… To je taková ta existenciální chvilka, kdy se člověk ptá na ty nejzákladnější věci a cítí tíhu svobodné vůle, aniž by věděl, co je správné a co špatné. A občas to může být fakt náročné.
Proč se ptáme na velké otázky?
Víte, existencialismus se točí kolem těch velkých otázek: Proč jsme tady? Co je smyslem života? Jak vypadá dobrý život? Jak bychom měli žít co nejlépe? Jako lidé, kteří neustále hledají odpovědi, se snažíme pochopit svět kolem sebe a někdy se v tom hledání tak zamotáme, že to může vést až k depresi, k takovému tomu „zlomenému duchu“. A víte co? Vědci zjistili, že lidi, kteří mají sklon k existenciálním krizím, bývají často inteligentnější a říká se jim „talentovaní“ nebo „nadprůměrní“. To je dané tím, že dokážou přemýšlet abstraktněji, uchopit i méně hmatatelné věci – jako třeba právě ten smysl života.
K zamýšlení…
Jenom lidi považovaní za inteligentní se zabývají těmito existenciálními otázkami? Není to spíš tak, že si to občas položíme úplně všichni?
Poslechněte si víc
Pokud vás tohle téma zajímá, mám o tom i podcast! Najdete ho tady: