„Lidské chápání, jakmile si jednou osvojí nějaký názor (ať už je to názor přijímaný nebo názor, který mu vyhovuje), táhne všechny ostatní věci k tomu, aby ho podporovaly a souhlasily s ním.“ – Francis Bacon
Klam potvrzení: Proč vidíme jen to, co chceme vidět (a jak se z toho vymanit)
Už se ti někdy stalo, že jsi někomu ukazovala důkazy, které podporují tvé tvrzení, ale on prostě odmítal poslouchat a připustit, že se mýlí? Znáš to, vytasíš fakta, statistiky, argumenty ze všech stran, ale on si tvrdošíjně stojí za svým, opíraje se o chatrné střípky „důkazů“, které jsou nespolehlivé nebo úplně mimo mísu.
Co je to ten klam potvrzení?
Je to taková kognitivní vychytávka, tendence přehlížet důkazy, které zpochybňují naše přesvědčení, a naopak aktivně vyhledávat všechno, co je podporuje. Zvlášť silné je to u témat, která nás emočně hodně berou. Zkrátka, vybíráme si a hromadíme informace tak, abychom ospravedlnili závěr, ke kterému jsme už stejně dospěli, a ne ten, který je objektivně nejpřesnější.
David McRaney to trefně shrnul: „Postupem času, tím, že nikdy nehledáte protiklady, hromaděním předplatných časopisů, hromádkami knih a hodinami televize, můžete si být tak jistí svým pohledem na svět, že vás nikdo nemůže odradit.“
Prostě preferujeme to, co ladí s našimi názory. Studie z roku 2009 prokázala, že lidé stráví o 36 % více času čtením eseje, pokud se shoduje s jejich názory. Když jsi přesvědčená, že Američani na Měsíci nikdy nebyli, jednoduše ignoruješ všechny vědecké důkazy a soustředíš se na ty, které tvé tvrzení „podporují“.
A proto jsou debaty mezi zastánci různých politických stran často úplně zbytečné: každá strana si myslí, že důkazy té druhé jsou naprosto irelevantní.
Jak to skvěle vystihl Terry Pratchett: „Dávej pozor. Lidé rádi slyší to, co už vědí. Pamatuj si to. Jsou nesví, když jim říkáš nové věci. Nové věci… no, nové věci nejsou to, co očekávají. Rádi vědí, že třeba pes kousne člověka. To dělají psi. Nechtějí vědět, že člověk kousne psa, protože takhle to na světě nechodí. Zkrátka, lidé si myslí, že chtějí zprávy, ale ve skutečnosti touží po starých věcech… Ne po zprávách, ale po starých věcech, které jim říkají, že to, co si myslí, že už vědí, je pravda.“
Experiment s Jane
V roce 1979 proběhla na Minnesotské univerzitě zajímavá studie. Účastníci dostali text o týdnu ze života fiktivní postavy jménem Jane. Během týdne Jane dělala věci, které ukazovaly, že v některých situacích může být extrovertní a v jiných introvertní. Po několika dnech se účastníci vrátili a vědci je rozdělili do skupin, aby jim pomohli rozhodnout, zda by se Jane hodila na určitou práci.
Jedna skupina měla posoudit, zda by byla dobrá knihovnice, a druhá, zda by byla dobrá realitní agentka. Skupina „knihovnice“ si ji pamatovala jako introverta, a skupina „realitka“ jako extroverta. Když se jich pak ptali, jestli by byla dobrá v té druhé profesi, drželi se svého původního hodnocení a tvrdili, že se na ni nehodí. Z toho plyne, že i v našich vzpomínkách se stáváme obětí klamu potvrzení a pamatujeme si jen to, co podporuje naše přesvědčení, a zapomínáme na to, co je vyvrací.
Proč je klam potvrzení nebezpečný?
Když máš mylné představy, vždycky se dá najít nějaká informace (ať už pravdivá, nebo ne), která je podpoří. Tím se tyhle mylné představy ještě posílí. A jakmile máš nějaký osobní pohled na to, jak by věci „měly“ být, aktivně vyhledáváš a přijímáš jen ty informace, které ho potvrzují. Informace, které jdou proti tvému přesvědčení, dokonce překroutíš, aby do něj zapadaly.
Jak s tím bojovat?
V psychologii se na data díváme kriticky. Analyzujeme, jak byla sbírána, kdo je sbíral a od koho, a přemýšlíme o tom, jak to mohlo ovlivnit výsledky. Hledáme slabá místa a nespolehlivosti. V každodenním životě se můžeme snažit být otevřenější k názorům lidí, kteří mají jiný pohled než my.
Ve vědě se k pravdě přibližuješ tím, že hledáš důkazy, které ji vyvracejí. Možná by stejná metoda měla ovlivňovat i tvé názory.
„Díky Googlu můžeme okamžitě hledat podporu pro tu nejbizarnější myšlenku. Pokud naše počáteční hledání nepřinese požadované výsledky, ani se nad tím nezamyslíme, spíše vyzkoušíme jiný dotaz a hledáme znovu.“ Justin Owings
Zdroje:
Devine, Patricia G.; Hirt, Edward R.; Gehrke, Elizabeth M. (1990), “Diagnostic and confirmation strategies in trait hypothesis testing”, Journal of Personality and Social Psychology (American Psychological Association) 58 (6): 952–963